Televizní natáčení pořadu vypuklo tradičně ve 20:15 a letos poprvé byla show vysílána živě na MDR. Oproti loňskému roku pořad sledovalo větší publikum. V erfurtské Messehalle byly přidány dvě tribuny a v sále sedělo zhruba 3000 diváků. Bohužel sál byl poněkud slabě ozvučen a od poloviny sálu bylo dost špatně slyšet, zejména při mluvených projevech. Od samého začátku pořadu se proto v sále ozývalo pískání a nespokojené výkřiky dožadující se přidání na hlasitosti. Hlavním kámenem úrazu však letos byl přímo katastrofální nedostatek kvalitních účinkujících. Hlavní německé hvězdy Tom Astor, Truck Stop a Linda Feller byly sice přítomné, ale celkovou situaci nezachránily. Pořadatelé proto z nouze nechali vystoupit množství naprosto neznámých nebo začínajících interpretů a skupin, jejichž výkony nebyly úplně nejlepší. Jak se však zdálo, německému publiku to příliš nevadilo a koncert si i tak velmi užívalo. Loni byl program přímo nabitý kvalitními hudebními vstupy a na samotné předávání cen téměř nezbyl čas.
Letos tomu bylo úplně naopak. Zpěváků bylo málo, tak se pořadatelé snažili natáhnout čas řečněním a předáváním cen, což bylo místy dosti nudné. Chely Wright přišla na řadu poměrně brzy a skvěle zazpívala píseň "C'est La Vie" ze svého posledního alba The Metropolitan Hotel. Přestože Chelyno vystoupení bylo naprosto perfektní a já ho považoval za nejlepší pěvecké číslo celého večera, od německých diváků se dočkalo spíše průměrného ohlasu. Billy Swan vystoupil s písní "Stranger" a velmi mě překvapil svým mimořádně mladě znějícím hlasem. Hlavní hvězdou celé show byla nová skupina Texas Lighting, která během večera vystoupila celkem dvakrát, sbírala jednu cenu za druhou a také získávala největší ovace publika. Já jsem měl možnost slyšet Texas Lighting již během odpoledních zkoušek a musím říci, že mě příliš nezaujali. Hlavní zpěvačka je sice velmi milá a přátelská, ale její hlas je trochu až moc sladký a hudba Texas Lighting mi přijde poněkud kýčovitá. Velmi zajímavým číslem bylo vystoupení Toma Astora, který se představil ve směsici duetů s rýznými pěveckými kolegy. Tom Astor společně vystoupil například s Rattlesnake Annie a s Billym Swanem, se kterým zazpíval Swanův životní hit "I Can Help". Trochu mě překvapilo, že Rattlesnake Annie přiletěla ze Španělska pouze kvůli duetu s Tomem Astorem, který trval jen asi minutu a půl. Poměrně zajímavé bylo rovněž vystoupení skupiny (jejíž jméno mi uniklo), která vystoupila s německou verzí hitu Keitha Urbana "Somebody Like You". Píseň byla zahrána dobře, jen německý text zněl poněkud legračně a také mě pobavilo, jakým způsobem se hlavní zpěvák snažil napodobit Urbanův projev a způsob hry na kytaru.
Zlatým hřebem večera bylo uvedení Lynn Anderson do německé síně slávy. Po převzetí trofeje a děkovném projevu, který si Lynn celý připravila v němčině, zazpívala své superhity "Rose Garden" a "Rocky Top". Lynn byla prostě úžasná a přestože se mohlo zdát, že zpívala na playback, skutečně zpívala naživo. I ve svých 60 letech má stejně skvělý hlas jako za mlada. Nakonec se na jevišti shromáždili všichni účinkující a společně zazpívali píseň "Zusammen stehen". Zakončení touto písní je každý rok stejné a již začíná být trochu ohrané.
Celkově mi letoš
ní ročník přišel poněkud slabší. Hlavním problémem byl nedostatek účinkujících a z těchto důvodů byl slavnostní ceremoniál také o hodinu kratší než v uplynulých letech, trval pouhé dvě hodiny. Rovněž se po skončení pořadu ve vestibulu nekonala tradiční autogramiáda všech účinkujících. Proběhla pouze autogramiáda Chely Wright, kterou organizoval její label AGR Television Records a pak ještě Rattlesnake Annie, která přišla pozdravit fanoušky a rozdávat autogramy. Jak jsem zjistil, nebyl jsem sám, kdo měl z letošní akce spíše negativní pocity. Po skončení show jsem se bavil s jedním z hlavních pořadatelů, který byl z letošního ročníku poněkud rozpačitý, postěžoval si na neochotu německých interpretů a také prozradil, že dokonce i samotná existence příštího ročníku je zatím ve hvězdách. Byla by velká škoda, kdyby tato ojedinělá akce zanikla, protože divácký zájem je obrovský. Nicméně já letos přijel do Erfurtu především kvůli vystoupení Chely Wright a Lynn Anderson, jejichž výkony byly naprosto fantastické a vřele doporučuji sledování televizního záznamu. Pořad se vysílal v přímem přenosu na MDR, 7.10. od 13:15 poběží 60 minutový sestřih na stanici 3sat a 18.10. v 0:45 celý dvouhodinový pořad rovněž na 3sat.
Přehled oceněných:
Umělec roku - Truck Stop
Zpěvák roku - Tom Astor
Zpěvačka roku - Linda Feller
Skupina roku - Texas Lighting
Objev roku - Texas Lighting
Album roku - Texas Lighting - "Meanwhile, back at the Ranch"
Nezávislé album roku - Katja Kaye - "In meiner Sprache"
Singl/píseň roku - Texas Lighting - "No No Never"
Pioneer Award - Gunter Gabriel
Hall of Fame - Lynn Anderson
Memorial Award - John Brack
(C) Petr Mečíř 2006. Všechna práva vyhrazena.