Country Zone Radio
Následujte nás na Facebooku
Krátké zprávy
20.06.2014

V přípravách je nový životopisný film o další velké country hvězdě a tentokrát se dostane na stříbrné plátno příběh samotného Hanka Williamse. Produkce si již zajistila práva na použití Williamsových hitů jako například "I'm So Lonesome I Could Cry", "Your Cheating Heart" nebo "Hey Good Lookin'". Film ponese název "I Saw The Light" a minulý týden byl oznámen herec, který ztvární hlavní roli. Bude jím britský herec Tom Hiddleston, pro kterého to bude docela nezvyklá role, jelikož naposledy zazářil jako hvězda populárních scifi blockbusterů jako Thor nebo Avengers.

20.06.2014

Před 3 lety byly představeny zbrusu nové ceny s názvem American Country Awards, zkráceně ACA's, které se pravidelně začaly předávat v Las Vegas vždy v prosinci. První tři ročníky moderoval Trace Adkins a o vítězích rozhodovali pouze fanoušci. Jednalo se již o 4. ceremoniál s předáváním country cen - po nejprestižnějších od CMA, přes konkurenční ACM až po ceny televize CMT, CMT Music Awards. Nyní dochází ke změnám a ACA's se přejmenují na American Country Countdown Awards a celá akce se přestěhuje do Nashvillu. ACC Top 40 je jednou z nejúspěšnějších rozhlasových show, kterou po dlouhá léta moderoval Bob Kingsley a v roce 2006 přřevzal otěže Kix Brooks. Otázkou zatím zůstává, zda bude tento ceremoniál moderovat přímo Brooks nebo někdo jiný.

19.06.2014

Kacey Musgraves, která nedávno nahrála koncert pro CMT Crossroads, kde vystupují country umělci spolu s hudebníky z jiných žánrů a vzájemně hrají své známé písně. Kacey Musgraves si jako parťačku vybrala popovou hvězdu Katy Perry, ale tím její hvězdné kolaborace nekončí. Minulý týden strávila Kacey nějaký čas ve studiu, kde natočila duet s Brianem Wilsonem, vokalistou legendární kapely Beach Boys.

11.02.2013

Zpěvačka Gretchen Wilson, která před 8 lety otřásla country světem svými megahity "Redneck Woman" a "Here For The Party", se nyní vrací a v letošním roce plánuje vydat hned 3 desky. Její album "Right On Time", které přinese 12 zcela nových skladeb, vyjde 2. dubna na zpěvaččině vlastním labelu Redneck Records. Na konci května pak ještě Gretchen vydá kolekci remaků svých oblíbených rockových klasik ze 70. let a v závěru roku pak své první vánoční album.

11.02.2013

2. dubna vyjde album k poctě Johna Denvera, který v roce 1997 zahynul při leteckém neštěstí. Denverovy písně si zazpívala směsice interpretů z různých žánrů, přičemž country na této kompilaci zastupuje Emmylou Harris se skladbou Take Me Home Country Roads" a kapela Old Crow Medicine Chow s písní "Back Home Again".


více
Následujte nás na Twitteru

Sawyer Brown Live!

Autor: Petr Mečíř

CountryZone.net
Reportáže 12.02.2016

Sawyer Brown jsou fenomenální koncertní atrakcí už 30 let. Kombinace notoricky známých songů, šílených tanečních kreací Marka Millera a celková neuvěřitelná energie na jejich show jsou nezapomenutelným zážitkem.

Koncert se konal v Pigeon Forge, což je takové malé Las Vegas na východě Tennessee. Vstupenku jsem kupoval s velkým předstihem z Čech, ale zvláštní bylo, že se mohla zakoupit jen telefonicky, takže jsem musel jedné noci volat z Liberce do Pigeon Forge a nadiktovat jim číslo platební karty. Jako člen fanklubu Sawyer Brown jsem se registroval na meet & greet s kapelou před koncertem a rovněž jsem se snažil domluvit rozhovor. Jejich publicistka ani nikdo z jejich týmu se mi ale neozval.

Sawyer BrownKdyž jsem dojel do divadla v Pigeon Forge, což je asi 3,5 hodiny cesty autem z Nashvillu, šel jsem ke stánku se suvenýry, představil se prodavači, který evidentě patřil k Sawyer Brown, a zeptal se na možnost rozhovoru s kapelou. Opět se potvrdilo, že líná huba holé neštestí - ten prodavač byl zároveň jejich road manažer a slíbil, že to zkusí zařídit. Před koncertem proběhlo meet & greet, kde jsem se potkal s celou kapelou. Sawyer Brown nedělají skupinové fotografie, ale setkávají se s fanoušky jednotlivě, kdy fanoušci utvořili kruh a Mark, Hobie, Jim, Joe a Shane nás postupně obešli, potřásli rukou a zapózovali na pár fotek. Rozhovor jsem domluvil s klávesákem Hobiem, což se ukázalo jako chytrý tah, protože hlavní zpěvák Mark Miller je poněkud éterická bytost a Hobie, který je po Markovi druhou tváří kapely, byl na to přesně ten pravý.

Když jsem v zákulisí čekal na rozhovor, přistoupil ke mně ředitel divadla a zeptal se mě na jméno, protože jsem se mu asi zdál podezřelý. Představil jsem se mu a on říká: "Ty jsi ten, kdo si kupoval lístek po telefonu z České republiky? Víme o tobě a změnil jsem ti místo v sále. Říkal jsem si, že když už cestuješ z takové dálky, měl bys mít nejlepší místo k sezení." Měl jsem tedy 5. řadu upřostřed do uličky, opravdu luxusní místo, co víc si přát! S Hobiem jsem tedy natočil parádní rozhovor a pak se odebral do sálu.

KoncertSawyer Brown začal naprosto famózně. Mark byl v tranzu od první vteřiny, přiskákal na podium a s neuvěřitelnou energií předváděl své zběsilé taneční kreace po celou show. Odstartovali hitovkou "Six Days On The Road", na kterou okamžitě navázali další divokou peckou "The Boys And Me". Pak lehce zmírnili tempo a následovaly pohodové hity "Drive Me Wild" a "This Time". Další skladbu "Cafe On The Corner" Mark jako vždy věnoval americkým farmářům.

Mark poté řekl, že takhle vystupují už 30 let a ptal se publika, kdo vidí jejich show poprvé v životě. Zvedl se les rukou a Mark vyjeveně: "Lidi, kde jste byli?? My tu jsme už 30 let!" Pak také prozradil, že v sále sedí jeho maminka.

První pomalou skladbou večera byla "The Walk", po které zahráli rychlovku "(This Thing Called) Wantin' And Havin' It All" z roku 1995. Tento song patří mezi mé favority a je fajn, že ho stále hrají, přestože se nikdy nestal velkým hitem. Hobiemu jsem před koncertem říkal, že tato píseň má českou verzi (Jakub Třasák - "Stříbrná nit"), což ho velmi překvapilo, protože jak řekl, "má opravdu hodně slov". (Jakub v češtině také nazpíval jejich verzi "Six Days On The Road" a "This Night Won't Last Forever". Vašek Třasák mi Kubovy nahrávky poslal a já je pak přeposlal Hobiemu.)

Show pokračovala hitem "Hard To Say" z roku 1993, po kterém zahráli lahůdku "This Night Won't Last Forever". Následoval song "Mission Temple Fireworks Stand", na kterém chtěli v roce 2005 postavit svůj comeback, ale skladba v rádiích nakonec příliš neprorazila.
Sawyer Brown
Mark pak uváděl píseň "All These Years" a vyprávěl o namachrovném DJ ze San Diega, který dělal s Markem rozhovor a neustále ho oslovoval "vole" (dude). Mark ho lehce imitoval a říkal, že se ptal na zápletku této písně a chtěl specificky vědět, co se dělo dál po přistižení při nevěře. Mark ho prý odbyl slovy: "Je to jenom píseň, chlape!" a pak dodal, že vlastně neví, jak to dopadlo dál. Pak se významně otočil na Hobieho, který tuto píseň napsal a ten jen na obranu rozpřáhl ruce: "Prosím, nesuďte mě!", po čemž diváci v sále vybuchli smíchy.  

Potom vzpomínali na své začátky, kdy v roce 1983 vyhráli národní televizní talentovou soutěž Star Search, která jim vynesla nahrávací smlouvu. Mark říkal: "Nedávno jsem o tom vyprávěl svým dětem a říkal jim, že my vlastně byli úplně první American Idol. A oni se na mě opovržlivě podívali a řekli: 'ale jistě, tati...'". Svoji ranou kariéru pak připomněli prvními hity "Step That Step" a "Betty's Bein' Bad".

Na 30 let staré hity pak navázali nejnovějšími nahrávkami. Sawyer Brown po dlouhých 7 letech vydali vymazlené album "Traveling Band", ze kterého zahráli titulní skladbu, která je takovým autobiografickým příbem jejich kapely. Další nová píseň byla skladba, kterou Mark napsal pro svoji ženu. Není to ale žádný love song a tato pohodová věcička, trochu střižená do reggae, se jmenuje "Smokin' Hot Wife". Když Mark dozpíval, jenom dodal: "Moje žena tuhle píseň miluje!"

Sawyer BrownPomalu se blížil závěr koncertu a po další hitovce "The Dirt Road" přišel na řadu jejich komediální výstup. Kytarista Shane začal jamovat na kytaru a navzdory Markovým protestům začal hrát divoký instrumentální úvod "Life's Been Good" od Joea Walshe. Mark pokrčil rameny a chystal se zpívat, ale zpívat najednou začal Hobie. V mezihře po první sloce odešel od kláves směrem k Markovi, který se chystal začít zpívat druhou sloku, ale Hobie mu na poslední chvíli vyškubl jeho mikrofon a pokračoval ve zpěvu sám. V závěru pak začal sám tančit ve stylu MC Hammera a také se pokusil o Riverdance. Byla to skvělá show, kde si Hobie s velkou nadsázkou hrál na rockovou hvězdu a diváci byli přímo u vytržení. Potom začal Shane Hill hrát další song, Mark se opět chystal zpívat, ale tentokrát to převzal Shane a zahrál "Rock'n Me" od Steve Miller Bandu.

Posledními skladbami pak byly klasické hity Sawyer Brown "The Race Is On" a "Thank God For You". Jako přídavek potom zahráli svůj největší hit "Some Girls Do".

Celý koncert byl naprosto strhující, Mark během zpěvu hodinu a půl skákal jako blázen po jevišti a předváděl své originální taneční kreace, jak hudebně, pěvecky tak i jako show to bylo opravdu fantastické. Druhý den mi ještě Hobie poslal zprávu na Facebook, kde mi poděkoval, že jsem se na ně přijel podívat a za můj zájem dělat s nimi rozhovor. Prostě luxus :-)


01 Six Days On The Road
02 The Boys And Me
03 Drive Me Wild
04 This Time
05 Cafe On The Corner
06 The Walk
07 (This Thing Called) Wantin' And Havin' It All
08 Hard To Say
09 This Night Won't Last Forever
10 Mission Temple Fireworks Stand
11 All These Years
12 Step That Step
13 Betty's Bein' Bad
14 Traveling Band
15 Smokin' Hot Wife
16 Dixieland Delight
17 The Dirt Road
18 Life's Been Good
19 Rock'n Me
20 The Race Is On
21 Thank God For You

ENCORE:
22 Some Girls Do

Koncert se konal v Pigeon Forge, což je takové malé Las Vegas na východě Tennessee. Vstupenku jsem kupoval s velkým předstihem z Čech, ale zvláštní bylo, že se mohla zakoupit jen telefonicky, takže jsem musel jedné noci volat z Liberce do Pigeon Forge a nadiktovat jim číslo platební karty. Jako člen fanklubu Sawyer Brown jsem se registroval na meet & greet s kapelou před koncertem a rovněž jsem se snažil domluvit rozhovor. Jejich publicistka ani nikdo z jejich týmu se mi ale neozval.
Když jsem dojel do divadla v Pigeon Forge, což je asi 3,5 hodiny cesty autem z Nashvillu, šel jsem ke stánku se suvenýry, představil se prodavači, který evidentě patřil k Sawyer Brown, a zeptal se na možnost rozhovoru s kapelou. Opět se potvrdilo, že líná huba holé neštestí - ten prodavač byl zároveň jejich road manažer a slíbil, že to zkusí zařídit. Před koncertem proběhlo meet & greet, kde jsem se potkal s celou kapelou. Sawyer Brown nedělají skupinové fotografie, ale setkávají se s fanoušky jednotlivě, kdy fanoušci utvořili kruh a Mark, Hobie, Jim, Joe a Shane nás postupně obešli, potřásli rukou a zapózovali na pár fotek. Rozhovor jsem domluvil s klávesákem Hobiem, což se ukázalo jako chytrý tah, protože hlavní zpěvák Mark Miller je poněkud éterická bytost a Hobie, který je po Markovi druhou tváří kapely, byl na to přesně ten pravý.
Když jsem v zákulisí čekal na rozhovor, přistoupil ke mně ředitel divadla a zeptal se mě na jméno, protože jsem se mu asi zdál podezřelý. Představil jsem se mu a on říká: "Ty jsi ten, kdo si kupoval lístek po telefonu z České republiky? Víme o tobě a změnil jsem ti místo v sále. Říkal jsem si, že když už cestuješ z takové dálky, měl bys mít nejlepší místo k sezení." Měl jsem tedy 5. řadu upřostřed do uličky, opravdu luxusní místo, co víc si přát! S Hobiem jsem tedy natočil parádní rozhovor a pak se odebral do sálu.
Koncert začal naprosto famózně. Mark byl v tranzu od první vteřiny, přiskákal na podium a s neuvěřitelnou energií předváděl své zběsilé taneční kreace po celou show. Odstartovali hitovkou "Six Days On The Road", na kterou okamžitě navázali další divokou peckou "The Boys And Me". Pak lehce zmírnili tempo a následovaly pohodové hity "Drive Me Wild" a "This Time". Další skladbu "Cafe On The Corner" Mark jako vždy věnoval americkým farmářům.
Mark poté řekl, že takhle vystupují už 30 let a ptal se publika, kdo vidí jejich show poprvé v životě. Zvedl se les rukou a Mark vyjeveně: "Lidi, kde jste byli?? My tu jsme už 30 let!" Pak také prozradil, že v sále sedí jeho maminka.
První pomalou skladbou večera byla "The Walk", po které zahráli rychlovku "(This Thing Called) Wantin' And Havin' It All" z roku 1995. Tento song patří mezi mé favority a je fajn, že ho stále hrají, přestože se nikdy nestal velkým hitem. Hobiemu jsem před koncertem říkal, že tato píseň má českou verzi (Jakub Třasák - "Stříbrná nit"), což ho velmi překvapilo, protože jak řekl, "má opravdu hodně slov". (Jakub v češtině také nazpíval jejich verzi "Six Days On The Road" a "This Night Won't Last Forever". Vašek Třasák mi Kubovy nahrávky poslal a já je pak přeposlal Hobiemu.)
Show pokračovala hitem "Hard To Say" z roku 1993, po kterém zahráli lahůdku "This Night Won't Last Forever". Následoval song "Mission Temple Fireworks Stand", na kterém chtěli v roce 2005 postavit svůj comeback, ale skladba v rádiích nakonec příliš neprorazila.
Mark pak uváděl píseň "All These Years" a vyprávěl o namachrovném DJ ze San Diega, který dělal s Markem rozhovor a neustále ho oslovoval "vole" (dude). Mark ho lehce imitoval a říkal, že se ptal na zápletku této písně a chtěl specificky vědět, co se dělo dál po přistižení při nevěře. Mark ho prý odbyl slovy: "Je to jenom píseň, chlape!" a pak dodal, že vlastně neví, jak to dopadlo dál. Pak se významně otočil na Hobieho, který tuto píseň napsal a ten jen na obranu rozpřáhl ruce: "Prosím, nesuďte mě!", po čemž diváci v sále vybuchli smíchy.
Potom vzpomínali na své začátky, kdy v roce 1983 vyhráli národní televizní talentovou soutěž Star Search, která jim vynesla nahrávací smlouvu. Mark říkal: "Nedávno jsem o tom vyprávěl svým dětem a říkal jim, že my vlastně byli úplně první American Idol. A oni se na mě opovržlivě podívali a řekli: 'ale jistě, tati...'". Svoji ranou kariéru pak připomněli prvními hity "Step That Step" a "Betty's Bein' Bad".
Na 30 let staré hity pak navázali nejnovějšími nahrávkami. Sawyer Brown po dlouhých 7 letech vydali vymazlené album "Traveling Band", ze kterého zahráli titulní skladbu, která je takovým autobiografickým příbem jejich kapely. Další nová píseň byla skladba, kterou Mark napsal pro svoji ženu. Není to ale žádný love song a tato pohodová věcička, trochu střižená do reggae, se jmenuje "Smokin' Hot Wife". Když Mark dozpíval, jenom dodal: "Moje žena tuhle píseň miluje!"
Pomalu se blížil závěr koncertu a po další hitovce "The Dirt Road" přišel na řadu jejich komediální výstup. Kytarista Shane začal jamovat na kytaru a navzdory Markovým protestům začal hrát divoký instrumentální úvod "Life's Been Good" od Joea Walshe. Mark pokrčil rameny a chystal se zpívat, ale zpívat najednou začal Hobie. V mezihře po první sloce odešel od kláves směrem k Markovi, který se chystal začít zpívat druhou sloku, ale Hobie mu na poslední chvíli vyškubl jeho mikrofon a pokračoval ve zpěvu sám. V závěru pak začal sám tančit ve stylu MC Hammera a také se pokusil o Riverdance. Byla to skvělá show, kde si Hobie s velkou nadsázkou hrál na rockovou hvězdu a diváci byli přímo u vytržení. Potom začal Shane Hill hrát další song, Mark se opět chystal zpívat, ale tentokrát to převzal Shane a zahrál "Rock'n Me" od Steve Miller Bandu.
Posledními skladbami pak byly klasické hity Sawyer Brown "The Race Is On" a "Thank God For You". Jako přídavek potom zahráli svůj největší hit "Some Girls Do".
Celý koncert byl naprosto strhující, Mark během zpěvu hodinu a půl skákal jako blázen po jevišti a předváděl své originální taneční kreace, jak hudebně, pěvecky tak i jako show to bylo opravdu fantastické. Druhý den mi ještě Hobie poslal zprávu na Facebook, kde mi poděkoval, že jsem se na ně přijel podívat a za můj zájem dělat s nimi rozhovor. Prostě luxus :-)
01 Six Days On The Road
02 The Boys And Me
03 Drive Me Wild
04 This Time
05 Cafe On The Corner
06 The Walk
07 (This Thing Called) Wantin' And Havin' It All
08 Hard To Say
09 This Night Won't Last Forever
10 Mission Temple Fireworks Stand
11 All These Years
12 Step That Step
13 Betty's Bein' Bad
14 Traveling Band
15 Smokin' Hot Wife
16 Dixieland Delight
17 The Dirt Road
18 Life's Been Good
19 Rock'n Me
20 The Race Is On
21 Thank God For You
ENCORE:
22 Some Girls Do