Co nejčastěji ztrácíte?
Soňa: "My nic neztrácíme. Možná občas iluze o chlapech." (smích)
Alena: "Já jsem dřív ztrácela hodně deštníky. A co ještě ztrácíme? Třeba i šminky nemůžem mezi sebou najít, když máme bordel v šatně..."
A co na hraní nejčastěji zapomínáte?
Soňa: "Nastoupit včas." (smích)
Klára: "Často zapomínáme dělat včas seznamy písniček. Klasicky za 3 minuty už jsme měly bejt 5 minut na scéně."
Alice: "A občas části kostýmů, že jo Álo..."
Alena: "Kostýmy, silonky..."
Alice: "Ale jinak běžný věci, zubní kartáčky třeba..."
Klára: "Já ještě lžičku na Čardáš."
Lžičku na Čardáš?
Klára: "No, Čardáš je kapitola sama pro sebe. Je to místo cimbálu. Čardáš je moravsko-slovensko-maďarsko-ruská záležitost, kde je všude nacpanej cimbál..."
Soňa: "Tak jsme říkaly, že potřebujem něco, čím tlouct na struny."
Klára: "Už jsem to hrála propiskou, hřebenem, leskem na rty, od Pepy nějakým šroubovákem, a lžičkou nebo vidličkou.. A je to leccos, protože lžičku většinou nemám při sobě."
Jaký nejneobvyklejší věci po vás chtěli fanoušci podepsat?
Soňa: "Tam, co si myslím, to zrovna po mně ještě nikdo nechtěl. Ale po holkách občas fanoušci chtějí podpis na břicho, na zadek nebo i jiné části. Dneska jsem se poprvé podepisovala na mobil"
Klára: "Jo! Normálně na displej mobilu liháčem, magor! On byl teda dost starej… ten mobil. Jinak nuda..."
Soňa: "Jinak se podepisujem na ty všelijaký vlajky a trička, to je úplně normální. Ten mobil ale byl dost dobrej."
Alice: "Jo! V Dánsku jak ten chlap přišel a chtěl podepsat pětistovku! My jsme mu říkaly, že je blázen..."
Ve třetí části se dočtete o tom, jak Country Sisters koncertují s americkými hvězdami a jak se s nimi setkávají v zákulisí. Tak zase zítra!
01. ČÁST ROZHOVORU (10.12.2012)
03. ČÁST ROZHOVORU (12.12.2012)
(C) Petr Mečíř 2012. Všechna práva vyhrazena.