Jak se stane, že se country týpek přeorientuje na orchestrální muziku?
"No já na zpívání jazzu už vyrůstal. Oboji moji rodiče byli zpěváci, máma zpívala country a táta zpíval pop-rock a měli bohatou sbírku desek, kterou jsem poslouchal. Byli to hlavně Bobby Darin, Dean Martin, Frank Sinatra, Andy Williams a další, kteří v té době byli v Americe v kurzu. Jejich muzika mi vždy sedla a vždycky jsem jejich songy rád zpíval. A abych byl upřímný, až do nějakých 18 nebo 19 let jsem si myslel, že až vyrostu, bude ze mě Bobby Darin, než jsem zjistil, že k tomu asi nedojde. V té době jsem už psal vlastní písně a zamlouvala se mi představa hrát v nějaké kapele, tak jsem se přestěhoval do Nashvillu a nakonec jsem spoluzaložil Little Texas a měli jsme ohromný úspěch. Pak jsem měl slušnou sólovou dráhu a později jsem založil druhou kapelu nazvanou Rushlow. A po všech těch nahrávacích smlouvách, několika hitech, ztrátě nahrávací smlouvy, dalších několika hitech a ztrátě další nahrávací smlouvy jsem si uvědomil, že to všechno je nějak moc těžké. A přitom tvorba muziky by neměla být těžká. Občas se překážkou stane politika hudebního průmyslu nebo obchodní stránka věci. A já přitom chtěl jen dělat dobrou muziku, takže nakonec jsem se svými parťáky Jimmym Ritcheym a Kylem Waitese, se kterými spolupracuju v Row Entertainment, diskutoval o tom, 'co jde Timovi nejlépe'. A přestože jsem zrovna natočil čtyři nové country písně a měli jsme s Jimmym na stole několik nabídek na nahrávací smlouvy, cítil jsem, že se nechci ztotožňovat s tím, čím dnes country hudba je, protože si věci rád dělám po svém, tak jsem všechny nabídky odmítnul. 
A Jimmy řekl: 'Prostě dělej, co umíš nejlíp, brácho.' Vždycky mě tak trochu popichoval, protože když jsme se v zákulisí obvykle připravovali na koncert, tak zatímco všichni kluci z mojí kapely poslouchali rokenrol, já poslouchal Bobbyho Darina. Vždycky jsem poslouchal tyhle velké zpěváky nebo soundtrack k filmu Swingers, což jsou všechno songy z 40., 50. a 60. let jako Tony Bennett, Bobby Darin a Dean Martin. Vždycky jsem byl jejich velkých fanouškem a muziky, kterou nám zanechali - Velkého amerického zpěvníku, jak se tomu občas říká, a chtěl jsem pokračovat v jejich odkazu. Tak jsem si řekl, 'pojďme udělat desku s klasickými vánočními songy. Vánoční album jsem nikdy dřív nedělal, tak z něj udělejme moji první desku s big bandem a uvidíme, jestli to bude fungovat.' Tak jsem to natočili a ono to fungovalo."
A Jimmy řekl: 'Prostě dělej, co umíš nejlíp, brácho.' Vždycky mě tak trochu popichoval, protože když jsme se v zákulisí obvykle připravovali na koncert, tak zatímco všichni kluci z mojí kapely poslouchali rokenrol, já poslouchal Bobbyho Darina. Vždycky jsem poslouchal tyhle velké zpěváky nebo soundtrack k filmu Swingers, což jsou všechno songy z 40., 50. a 60. let jako Tony Bennett, Bobby Darin a Dean Martin. Vždycky jsem byl jejich velkých fanouškem a muziky, kterou nám zanechali - Velkého amerického zpěvníku, jak se tomu občas říká, a chtěl jsem pokračovat v jejich odkazu. Tak jsem si řekl, 'pojďme udělat desku s klasickými vánočními songy. Vánoční album jsem nikdy dřív nedělal, tak z něj udělejme moji první desku s big bandem a uvidíme, jestli to bude fungovat.' Tak jsem to natočili a ono to fungovalo."
To je skvělé. A na jakých projektech pracuješ teď?
"Právě jsem natočil televizní speciál, který vyjde v podobě živého CD a DVD a bude se to jmenovat "Tim Rushlow & His Big Band Live From The Rosewall". Rosewall je soukromý klub tady v Nashvillu, který vypadá jak nějaký noční podnik v Las Vegas. Celý jsme ho naaranžovali tak, aby to vypadalo jak v roce 1950. Doprovázel mě 21-členný orchestr, který měl svou sekci žesťových nástrojů a sekci strunných nástrojů, prostě tak, jak to má být. Natočili jsme to na osm kamer v HD a letos na podzim to poběží v televizi. A hned potom vyjedu na turné, což jsem měl v plánu už delší dobu - vyjedeme s naší show na cesty po Státech i dál do světa."
Je na poli orchestrální muziky taky taková konkurence jako v country?
"No, moc velkých jmen tu zase tak není - jsou tu Michael Bublé a Harry Connick a pak pár zpěváků v Anglii jako třeba Robbie Williams. Tahle muzika má opravdu široký záběr a je to pro mě skvělá příležitost ukázat, na jakých písních jsem vyrůstal. Není to tak, že by si týpek z country chtěl zkusit zazpívat s big bandem. Je fakt, že většina lidí, kteří moje nové nahrávky slyší, je trochu zmatená, a říkají si 'no krucinál, on vůbec nezní jak country zpěvák a spíš to zní, jako by touhle muzikou byl už odkojen.' A pravdou je, že jsem jí byl odkojen. A náramně mě to baví. V tuto chvíli už pracujeme na mém příštím studiovém albu, které bude obsahovat šest nových písní, které jsem napsal pro orchestr, a šest klasických písní."
Páni, to nezní jako nějaký krátkodobý experiment, ale skoro to vypadá, že hodláš v téhle muzice zůstat pěkně dlouho.
"Je to tak a opravdu věřím, že právě tohle bude příštích dvacet let mého života. Pořád mám rád svoji countryovou minulost a zbožňuju naše country fanoušky a vůbec všechny, kterým se moje dosavadní muzika líbila. A je mi velkou ctí, když vůbec někdo uvažuje, že si moji tvorbu poslechne. Snažím se zůstat skromný a stát nohama na zemi. Vůbec nepřemýšlím nad tím, že bych byl kdoví kdo, na to vůbec nemám čas. Věřím, že všichni lezeme do kalhot stejným způsobem a nikdo není něčím víc, takže nějakou slávu vůbec neřeším. Je důležité být na všechny kolem sebe milí, protože ty samé lidi, které potkáte ve výtahu cestou nahoru, jsou ti samí lidé, které pak potkáte na cestě dolů. Proto se snažím být ke každému, koho potkám, maximálně milý a laskavý, a doufám, že to přinese ovoce a vybuduju si základnu skalních fanoušků. Obecně ale lidi nepovažuju za fanoušky, jako spíše za kamarády. Když to tak řeknu, je to spíš základna přátel než základna fanoušků. Mám pocit, že se teď se svojí muzikou ubírám správným směrem a všechno je to velmi vzrušující, protože skutečně neexistují hranice toho, co všechno můžeme dokázat. Uvidíme tedy, jak to vše dopadne, ale zatím jsem ze všeho velmi nadšený."
Viděl jsem na DVD různé koncerty country zpěváků vystupujících s big bandem - třeba vystoupení Glena Campbella se symfonickýcm orchestrem, Douga Kershawa se symfonickým orchestrem nebo Neala McCoye s big bandem Lese Browna Jr., a všechno to znělo naprosto skvěle. Zkusil jsi v orchestrální úpravě zpívat některé svoje country hity?
"Ano, chystám se do svojí show zařadit fakt skvělou swingovou verzi 'God Bless Texas' a kromě toho budu hrát také v popové úpravě 'What Might Have Been'. Bude to hodně odlišné od toho, jak jsme to hráli s Little Texas, základem bude piano a bude to znít spíš jako popový šlágr než jako country song. Autory písně jsou pochopitelně kluci z Little Texas a já původnímu hitu propůjčil svůj vokál a je mi ctí, že tu píseň mou pořád hrát. Často pozoruju lidi, jak se s jejím poselství ztotožňují a někteří zase překvapeně reagují "tý jo, já nevěděl, že nazpíval i tohle". Je tedy skvělé, že tyhle dvě písně budou v mém repertoáru, ale jsou to opravdu výjimky, jinak se výhradně zaměřuju na klasické písně jako 'Mack The Knife', 'Beyond The Sea', 'Ain't That A Kick In The Head', 'That's Life', 'Luck Be A Lady' nebo 'The Lady Is A Tramp', prostě všechny ty klasiky, na kterých jsem vyrůstal a které bych mohl zpívat i ze spánku. Vůbec se totiž nemusím trápit učením textů, protože všechny znám nazpaměť už od dětství. Jsem opravdu nadšený, že mohu lidem představit svou vlastní interpretaci a tyto nesmrtelné písně opět přivést k životu. Na orchestrální hudbě je taky skvělé to, že jde o žánr rozšířený po celém světě a většina lidí ho miluje. Já sám tyto písně považuju na nadčasové a nestárnoucí. Nezáleží na tom, jestli je vám deset nebo sedmdesát - některé z těchto písní nejspíš už budete znát, protože jste již mnohokrát někde slyšeli. Časem se taky plánuju vypravit do zámoří a snad se taky dostsanu k vám. Moc rád bych přijel a zahrál si v České republice, to by bylo fakt skvělé."
A byl jsi tam už někdy?
Ano, byl. OK, povím ti jednu veselou příhodu. Jeden z mých dobrých přátel je u amerického námořnictva a dříve sloužil na základně v Německu. Bylo to asi před patnácti lety. Jednou jsme ho a jeho ženu jeli navštívit s mojí ženou a dcerou, které byly tehdy jen tři roky, dnes je její osmnáct. Oni naši dceru Bailey na pět dní pohlídali a my si zajeli na výlet do Čech. Jeli jsme vlakem ze Stuttgartu do Prahy a moc si to tam užili. Bylo to v prosinci a byla příšerná zima. Šálou jsem měl zakrytý celý obličej a jak jsem dýchal, na řasách se mi dělaly ledové krůpěje. Procházeli jsme se po Karlově mostě a večer chtěli zajet na večeři. Zavolali jsme si taxi a když jsme do něj nasedli, taxíkář říká: 'máte rádi muziku?' a já říkám 'jasně!' On pustí rádio a v tu ráno začalo hrát 'First Time For Everything' od Little Texas. Se ženou jsme se na sebe podívali a já myslel, že si ze mě snad dělá srandu. Tak jsem se zeptal: 'to je kazeta?' a on 'ne, ne, ne, rádio!' Byl jsem z toho opravdu ohromen, protože to byl fakt silný okamžik. Byli jsme v Praze na druhém konci světa, nebyl jsem tam hrát, jen čistě na soukromé dovolené poznat historii a památky Prahy a České republiky, jejíž jsem velkým fandou, a moje písnička najednou hraje z rádia! To bylo fakt něco! Takovým momentům říkám božské mrknutí. Taky jsem si moc užil loutkové představení hry Don Giovanni a bylo to fakt skvělé. Přišlo mi ohromné, že někdo může vyrobit tak reálně vypadající loutky. Celkově jsme si to v Praze moc užili. Pamatuju se, jak chodíme po městě, bylo to před Vánoci, a všude jsme viděli kádě s živými kapry, které si lidi kupovali domů na Vánoce. Seznámil jsem se s historií Prahy a taky si prohlédl židovské město. Jsem velký nadšenec do historie, takže jsem si ten výlet ohromně užil."
Páni, to je fakt skvělé. No bylo by parádní, kdybys k nám někdy přijel hrát. Písně Little Texas se u nás i po letech pořád hrají a obecně lidé v Evropě mají radši tradiční country.
"To chápu, Little Texas byla skvělá kapela a měli jsme s ní fakt úspěch. A mimochodem, je to asi hodina, co mi přišla textovka od Bradyho Sealse. Pořád jsem s klukama ve spojení a přeju jim jen to nejlepší. Ve své době se nám hodně dařilo a před nějakou dobou jsem jim říkal, že kdyby si někdy chtěli společně zahrát pár hodně, tak do toho půjdu, ale nemohl bych se zavázat na celé turné, protože mám plné ruce práce se současnými projekty, které nemůžu jen tak hodit za hlavu. Pořád ale miluju muziku, kterou jsme společně dělali, a kluci jsou moc fajn a držím jim palce. Teď zrovna ale rozpínám křídla trochu v jiné oblasti. A jinak určitě ano, moc rád bych k vám někdy přijel a nejradši bych si u vás zahrál s big bandem, což by teď bylo nejjednodušší. To by bylo fakt něco. A možná bych si v Praze musel najmout pár místních muzikantů, protože tam máte řadu fakt dobrých a já bych navíc ani nebyl schopen přijet s celým svým orchestrem. Takže zahrát si spolu s vašimi muzikanty by bylo fakt skvělé."
Mám pocit, že pořád dokola musíš dostávat otázky na obnovení Little Texas.
"To je pravda, i když v poslední době už je nedostávám tak často, přeci už to je nějaká doba. Little Texas ale pořád vystupuje, akorát Brady s nimi už nejezdí a ani já s nimi nejezdím. Zbývající čtyři kluci ale pořád vystupují a myslím, že se jim docela daří. Pořád je to baví a taky pořád zkouší něco nového, jak dále šířit lásku Little Texas, a já myslím, že je to skvělé. Pořád je tu spousta fanoušků, mladých i starých, kteří milují jejich muziku a oni dál pokračují v tradici, což je podle mě super. Akorát já jsem teď v pozici, kdy se k nim nemohu připojit, protože mám plné ruce práce a už jsem vložil obrovské množství peněz i času do tohoto projektu s big bandem, ale možná jednou v nějakém menším menším měřítku bychom si pár show třeba společně zahrát mohli a všechny fanoušky tím potěšit."
Jaké odezvy se ti dostává ohledně této změny hudebního stylu?
"Zatím to bylo fakt skvělé. Alespoň jsem zatím žádnou negativní reakci nedostal. Čemu se teď věnuju, je velmi kladně přijímáno. A nejdůležitější ze všeho je podle mě to, že lidé, kteří mě znají nebo i fanoušci, kteří sledují mou muziku, vědí, že jsem svým způsobem renesanční člověk a velký milovník umění. A právě na tomhle jsem vyrůstal. Neposlouchal jsem žádný pop, vždycky jsem buď v rádiu poslouchal Eagles nebo The Beatles nebo sbírku desek mého táty. Nejnovější deska, co jsme doma měli, byl Buddy Holly, což je taky samozřejmě hodně staré, ale tuhle muziku jsem zbožňoval a dnes je proto též součástí toho, čemu se věnuju."
Na tvých stránkách jsem si všiml, že pořád máš koncerty s dalšími country zpěváky. Znamená to, že jsi country muziku tak úplně neopustil?
"Ne, a nemyslím si, že country hudbu někdy opustím. Beru to tak, že rozšiřuju svůj záběr. Pořád hraju svoje akustická show, kde jsem jen já s kytarou, vyprávím příběhy o jednotlivých písních a lidem se to moc líbí. Takže často vystupuju takhle sólově a kromě toho mám ještě show nazvanou Rushlow In The Rushlow, kde s sebou beru dva textaře ze síně slávy a opět vyprávíme příběhy o vzniku různých skladeb. Máme to vždy v celkem intimní atmosféře - jsou tam gauče, perské koberce a svíčky a vždycky se snažíme navodit atmosféru obýváku. S touto show cestuji po Americe a každý rok máme 20 až 30 představení. A ve zbývajícím čase teď začnu vystupoval s big bandem a očekáváme 90 až 120 vystoupení za rok. Takže je to vše celkem dobře vyvážené."
Nedávno jsem zas koukal na videoklip k God Bless Texas a všiml jsem si velké cedule South Fork. Opravdu jste tento klip natáčeli na ranči, kde se natáčel slavný seriál Dallas?
"Ano, je to tak. Tento videoklip se natáčel přesně tam, co točili televizní seriál Dallas, a měli jsme pronajatý South Fork na celý den. Zbytek záběrů do klipu pak obstaral náš producent a režisér, který jezdil po celém Texasu a natáčel další záběry. Ale u toho už jsme nebyli. Hodně lidi si myslelo, že jsme pařili s roztleskávačkama týmu Dallas Cowboys a my je přitom ani neviděli. Byly jen jednou z později přidaných součástí do našeho videoklipu. Celý videoklip a písnička samozřejmě představují typický Texas, což je fakt super. Taky jsem natáčel nějaké reklamní spoty pro společnost Ford Motor Company v Texasu, Oklahomě, Missouri, Nebrasce a několika dalších státech, ve kterých používal song 'God Bless Texas'. Teď pro Ford dělám nové spoty, kde se používá novější písnička American Cars, která je z mého alba Crazy Life. Do budoucna budu dělat pro Ford i další věci, což je paráda. Taky mám v přípravě nějaké televizní show, ke kterým jsem napsal scénář, takže práce mám pořád dost."
Moc se mi líbila vaše předělávka Help!, kterou jste tenkrát natočili na tribute album pro The Beatles.
"No, to jsme tenkrát točili naživo. Nahrávka vznikla hrozně rychle a pak jsme to ještě vyladili a docela dlouho pak hráli na koncertech. Jsem velkým fanouškem Beatles, takže mít příležitost natočit Help! bylo fakt skvělé. Byla to sice náročná píseň, ale v té době jsme se ničeho nebáli a vždy jsme si to naživo užili. Byla to skvělá píseň na živá vystoupení."
Poznávají tě lidi na veřejnosti?
"Jo a někdy je to docela sranda. Sice už mě nepoznávají tak jako dřív, ale pořád docela jo. Taky už dnes pochopitelně nemám dlouhé vlasy jako tenkrát. Často se stává, že na mě někdo zírá a pak se pomalu přiblíží se slovy: 'Nejste náhodou ten chlápek Tim Rushlow z Little Texas?' a já se usměju a řeknu, že jo a oni pak hned: 'A mohl bych se s vámi vyfotit?' a já na to 'no jasně!' Myslím, že pokud někoho někdy začne unavovat rozdávání autogramů a focení se s lidmi, tak by to měl raději zabalit a jít domů, protože podle mě to k tomu zkrátka patří. Polovina mojí práce je o tom, že píšu písničky a zpívám je na pódiu a ta druhá polovina je o tom, že jsem na lidi milý, kdy slezu z pódia. Hodně celebrit na tohle zapomíná. Když jsem vyrůstal, dědeček mi často říkal: 'chlapče, jestli někdy zapomeneš na to, kdo jsi a jak jsi byl vychován, tak si tě najdu a nakopu ti zadek!' Na tahle jeho slova jsem nikdy nezapomněl. Takže se snažím být pořád normální, na nic si nehrát a chovat se ke všem stejně. Myslím, že na takové pózy v životě vůbec není čas. Život je příliš krátký, aby se člověk choval jako debil, takže se vždycky snažím být milým chlápkem a jsem na všechny hodný."
Moc díky za rozhovor.
(Tim Rushlow & Petr Mečíř - Nashville, TN - 14. 7. 2015)
