Anita Cochran mi řekla, že jsi fantastickým malířem. Máš nějakou soukromou galerii nebo pořádáš někdy nějaké výstavy?
"Já už maluju hodně dlouho. Když jsem byl malý, byl jsem fascinován mým tátou, který maloval a kreslil. Můj starší bratr Kenny také skvěle maluje a můj bratr Dave se tím dokonce živí. Je to komerční umělec, zabývá se klasickým uměním a maluje krásné obrazy. To on je skutečným umělcem v naší rodině a živí se tím. Já to dělám jen pro zábavu a za ta léta se to stalo něčím příjemným, co mi občas pomáhá jako rozptýlení při tvoření hudby, je to prostě něco jiného. Opravdu mě to baví."
"Po celé studium střední školy jsem měl štěstí na skvělého učitele, který se jmenoval Gordon Morris. Každý rok jsem si zapsal dvě hodiny malování a on byl fakt úžasný. Vždy v létě jsem pro něho pracoval a hodně se od něho naučil. Miluji umění a věnuji se mu prakticky pořád. Doma mám takové malé místečko, kde maluju."
Slyšel jsem, že se také věnuješ kouzlení. Co přesně děláš?
"Miluju mikromagii. Začátkem 80. let jsem měl velké štěstí a seznámil jsem se s chlápkem, který se pak stal mezi kouzelníky opravdu superhvězdou. Jmenuje se Lance Burton. Po mnoho let měl své vlastní divadlo v Las Vegas, jmenovalo se Mighty Crystal. Jeho rodiče bydleli nedaleko mé matky. Poznal jsem ho skrze naše společné přátele a stali se z nás dobří kamarádi. Učil mě karetní triky a já se díky němu začal zajímat o mikromagii."
"Mám rád triky s kartami a mincemi, s předměty, které mohu předvést všude. Ale v poslední době už to moc nedělám. Vyšel jsem ze cviku. Žádné triky bych teď nemohl předvést, pokud bych znovu necvičil a opět to nevypiloval. Musel bych být připravený. A tady mám pár přátel-kouzelníků. Kevin King, to je skvělý kouzelník, který bydlí tady v Nashvillu. Za ta léta se stal takovým mým učitelem. Hodně mě toho naučil s kartami a dalšími věcmi. Velká kouzla se mi taky líbí, ale z těch velkých vizuálních triků žádné nedělám. Ale líbí se mi. Osobně radši předvádím triky s tím, co mám po kapsách a můžu třeba něco ukázat dětem."
Jsi dobře znám pro své zvuky pusou při instrumentálních sólech. Jak se tomu vůbec říká?
"Jojo, tady tomu říkají scat. Hodně to dělají jazzoví zpěváci, třeba George Benson. To byla taková jeho specialita, že hrál a do toho pusou imitoval to, co hraje. Hodně lidí si myslí, že jsem to převzal právě od George Bensona, ale tak to není. Spíš jsem se inspiroval jazzovými zpěváky jako je scat zpěv Elly Fitzgerald. Padada dadadada..." (začíná zpívat scat). "Zpíváš a do toho hraješ tu samou melodii. Převzal jsem to spíš od Elly Fitzgerald. Taky jsem hodně pozoroval Johnnyho Gimblea, to je skvělý countryový houslista a dělával to s houslemi. Hrál v kapele Boba Willse a během hraní dělal padapadada..." (zase zpívá scat). "Hrál melodii a do toho zpíval. Takže jsem to převzal spíš od těchto dvou, Elly Fitzgerald a Johnnyho Gimblea."
"Bylo to zábavné, když jsem pracoval pro Cheta Atkinse a jezdil s ním na turné. Jako mladík jsem s Chetově kapele hrál na basovku. Uprostřed koncertu mi většinou dal svou kytaru a já zahrál několik písní sólově. Občas se ke mně naklonil a pošeptal: 'Zazpívej nějaký ten scat!' Pokaždé chtěl, abych to dělal. Nevím proč, ale moc se mu to líbilo. Vždycky mě pobídnul: 'Udělej scat! Zazpívej ten scat!' A já začal pada papada... Je to zábavné. Taky jsem to dělal na nahrávce s Garthem Brooksem, na písni 'The Longneck Bottle', tam taky zpívám scat."
Před pár lety sis začal sám produkovat své desky. Když jsem dělal před časem rozhovor s Rodneym Crowellem, tak mi řekl, že nikdy neměl svoje alba sám produkovat, protože si prý uvědomil, že nikdy nebyl objektivní. Jaká je tedy tvůj pohled na produkování vlastních desek a co děláš pro to, abys zůstal objektivní?
"Hm, to je skvělá otázka, Petře. Myslím, že je opravdu těžké produkovat vlastní nahrávky. Myslím, že Rodney Crowell má naprostou pravdu. Občas potřebuješ někoho zvenčí, kdo ti řekne: 'ne, počkej chvíli, ještě jsi neskončil. Myslíš si, že máš hotovo, ale ještě nemáš.' Myslím, že jsem se v tom během času už zlepšil."
"Dříve jsem si všiml jedné věci. Nejprve máte radost, že si můžete produkovat vlastní nahrávky. Ale pak se dostanete do studia a říkáte si: 'Ale ne! Já si produkuju vlastní věci, to ne!' Občas mám tendenci nebýt na sebe tak tvrdý. Poslechnu si nějaký vokál nebo kytarové sólo a říkám si 'to je docela dobrý, pojďme na další písničku'. Opravdoví producenti jako Tony Brown, Chet Atkins nebo Tim DuBois, ti by řekli: 'Ne, ne, ne! Ne tak rychle! Jen mi tu hezky zpívej ještě jednu hodinu!' Takže člověk nesmí být líný. Když říkám tohle, tak myslím, že má smysl, když máte externího producenta. Ale na druhou stranu zase mohu říct, že dobrou věcí na produkování vlastních desek je to, že nikdo mě nezná lépe než já sám. Myslím, že za ta léta jsem se zdokonalil v produkování vlastních nahrávek."
"Nová deska, kterou jsem právě dokončil, 'It Ain't All Bad', tak u ní jsem byl na sebe opravdu tvrdý. Nakonec jsem si řekl, že ji prostě musím dokončit. Produkování mě ale baví. Někteří umělci jsou rovněž producenti a někteří ne. Myslím, že se v tom stále zlepšuji. Baví mě to."
"Jenom mám občas pochybnosti co se týká výběru písní. Někdy mám k písním příliš osobní vztah. Některé z nich beru velmi osobně. Prostě nevím, je těžké být producentem. Musíte nosit řadu různých klobouků, obzvláště když jste ve studiu. Pro mě je na tom nejtěžší to, když jsem ve studiu a jsou tam všichni muzikanti a třeba natočíme na druhý pokus nějakou píseň. Já tam sedím, všichni muzikanti na mě koukají a myslí si: 'No tak nám k tomu něco řekni...' a já mohu říct jen: 'Já nevím, nechte mě chvíli přemýšlet... Pojďme si to poslechnout ještě jednou!' Musíte dělat rychlá rozhodnutí. A potom když sám hraju na nějakém tracku, protože já na tom vždy hraju taky, tak se snažím jednak slyšet, co hraju sám a potom to, co hrají ostatní. Musíte se opravdu naučit umět poslouchat všechno dohromady. Ale baví mě to. Mám rád natáčení desek a pracovat ve studiu."
Řekni mi něco o své nové desce. Jak dlouho jsi na ní pracoval?
"Na tomto novém album, 'It Ain't All Bad', jsem dělal 8 nebo 9 měsíců. Od roku jsem chtěl natočil nějaké tribute album pro Cheta Atkinse, který byl mým mentorem a skvělým přítelem. Zemřel v červnu 2001. Dlouhou dobu jsem mu chtěl vzdát poctu a před pár lety jsem proto natočil desku, kterou jsem nazval 'My Tribute To Chet Atkins'. Jsem opravdu vděčný a šťastný za to, že jsem za ni dostal Grammy. Potom jsem natočil další kytarové album, tak nějak jsem zůstal v tom samém módu nahrál jsem desku pro kytaristy. Je to taková velmi požitkářská nahrávka pro muzikanty, jmenuje se 'Guitar Laboratory'.
"Osm let uplynulo a lidé se mě stále ptali, kdy natočím další zpívané album. Takže to je to, co jsme udělali tentokrát. Bylo už osm let od poslední takové desky, tak jsem si řekl, že je čas natočit další zpívané album. Napsal jsem na něj všechny písně. Je to kolekce písní, které jsem nasbíral za posledních osm let, kdy jsem pracoval na svých kytarových albech. Celou tu dobu jsem psal a nashromáždil jsem pár fakt skvělých písní. Takže se jedná opravdu o kolekci písní za posledních osm let, na kterých jsem seděl."
Líbí se mi píseň 'I Want To Be Like You'. Píšeš často s Billem Andersonem?
"Ano, s Billem jsme toho napsali už hodně. Bill je nejlepší, je prostě senzační. Napsali jsme spolu pěknou řádku písní. Měl jsem s Billovými písněmi dost hitů. Napsali jsme spolu píseň, která pro mě byla velkým hitem, když jsem byl u Capital Records. Napsali jsme spolu píseń, která se jmenovala 'Two Teardrops', byl to velký hit. Pak Bill napsal sám píseň 'The Tips On My Fingers', kterou nahrála celá hromada lidí a já s ní měl #1 hit. To bylo v době, kdy jsem byl u Arista Records. S Billem jsme staří přátelé a stále spolu dost píšeme a trávíme volný čas. Je to dobrý přítel. Myslím, že to je jeden z nejlepších textařů naší doby, pokud ne ten úplně nejlepší." 
Jsi pořád v kontaktu s Garthem?
"Jo, jsem. Mluvil jsem s Garthem před pár týdny. Asi před 4 měsíci jsem hrál v casinu v Claremore v Oklahomě, tak jsem mu zavolal a řekl, že za pár týdnů budu blízko něj. A on řekl, ať mu pak zavolám. Přijel svým pickupem k našemu autobusu, vyzvedl mě a jeli jsme spolu na snídani. Takže jo, jsme docela často v kontaktu a často se vídáme. Je to jeden z mých nejbližších přátel. Pamatuju si na staré časy, když jsme spolu dělali společné koncerty. Když jsme před mnoha lety začínali, tak protože já jsem byl starší, on mi dělal předskokana. Je legrační na ty časy vzpomínat, protože tak to pochopitelně dlouho nevydrželo." (smích)
Před pár lety jsem viděl tvého syna Ryana hrát s Jewel na turné Brada Paisleyho a pak jsem ho myslím zahlédl v televizi se Shooterem Jenningsem. S kým hraje teď?
"Ano, byl se Shooterem a zrovna teď hraje s Gretchen Wilson. Taky hraje na jejím novém albu. Vydala nové album. Vlastně vydala dvě nová alba a on hraje na obou. Bydlí nedaleko odtud. Jsem na něj opravdu hrdý. Daří se mu fakt skvěle a přesně jako v té písni, až jednou vyrostu, chci být jako on!" (smích) (pozn.: odkaz na píseň I Want To Be Like You z nové desky) "Můj starší syn zase hraje na klávesy, žije v New York City a je hudebním skladatelem. Zrovna nedávno složil hudbu pro mobilní hru s názvem Dots, která je pro iPhony a iPady. Skládá hudbu pro mobilní aplikace. Taky má svou kapelu, ale je spíše skladatelem."
Byl jsi někdy v České republice?
"Před lety jsem byl ve východním Německu, pravděpodobně ne moc daleko od tebe. Byli jsme v městečku jménem Vilseck. Myslím, že to nebylo moc daleko od českých hranic. Byla to malá vesnice. Je tam americká vojenská základna. Jeli jsme zahrát vojákům a bylo to skvělé. Pamatuju si, že jsem tehdy své ženě, která byla v Evropě poprvé, že bychom měli sednout na vlak a jet se podívat do České republiky, protože jsme byli jen asi 30 mil od hranic. Ale nedostali jsme se tam. Vždycky jsem chtěl navštívit Prahu. Nikdy jsem tam nebyl. Moc rád bych tam přijel a zahrál si na pár festivalech. Rád bych přijel a zahrál."
Kdy jsi byl v Evropě naposled?
"Asi ten zájezd do Vilsecku. Hrál jsem několik koncertů v Holandsku a v pak tom Vilsecku pro americké vojáky. Taky jsme hráli na festivalu poblíž Amsterodamu. Hrál jsem tam v holandskou kapelou, to byla sranda."
Kde jinde v Evropě jsi zatím hrál?
"Hrál jsem v Německu, Francii a Polsku. Před pár lety jsem hrál na velkém festivalu na jihu Francie a pak jsme letěli do Varšavy v Polsku a jeli asi 4 hodiny autem na severovýchod do Mrangowo. Bylo t ofantastické. Mám rád Poláky. Myslím, že to taky běželo v televizi."
Tak si zapiš, že příště musíš navštívít Prahu.
"No jasně, přijedu moc rád."
Díky za rozhovor.
(Steve Wariner & Petr Mečíř - Nashville, TN 12.7.2013)
(C) Petr Mečíř 2013. Všechna práva vyhrazena.