V době, kdy jsi začínal a tvůj hned první singl se dostal na 1. místo hitparády, jsi byl opravdu hodně mladý. Jak ses vypořádal s náhlou publicitou, které se ti dostalo?
"Byl jsem moc mladý na to, abych se s tím vypořádal a pochopitelně bych si přál, kdyby mě to bylo potkalo v trochu pozdějším věku, protože jsem během své rané kariéry zřejmě neudělal ta nejlepší rozhodnutí a bylo toho na mě prostě moc. Pocházím z vesnického prostředí, jsem doslova vesnický chlapec, který se předtím sotva někam podíval. A pak jsi najednou zčistajasna slavný, bylo toho moc. Ale jsem velmi vděčný, že tuto práci mohu stále dělat a že mě živí. Zažil jsem si skvělý úspěch and dostal příležitosti, za které jsem velmi vděčný."
Na počátku své kariéry, když jsi spolupracoval s Donem Cookem, jsi také úzce spolupracoval a koncertoval s Brooks & Dunn. Vzpomeneš si na nějaké kanadské žertíky, které jste na sebe na cestách nachystali?"Samozřejmě! Během tohoto období jsme dělali spoustu šprýmů. Pamatuju si, že Kix dal mrtvého zmrzlého úhoře, fakt velkého, do postele Faith Hill. Nebo jsme naběhli na jeviště se zbraněmi na vodu uprostřed koncertu Brooks & Dunn. Oni mě zase honili a snažili se mě připoutat k velké nafukovací ovci. Prostě cokoliv tě napadne. Bylo to šílené, ale taky hodně zábavné. Byly to nádherné časy."
Co se od nich naučil?
"Především touhu psát lepší a lepší písně a také zpívat lépe. Tihle chlápci mají skvělý vztah se svými fanoušky. Stále se s nimi přátelím, zvláště s Kixem. Kix mi opravdu pomohl, když jsem onemocněl. Dostal mě do těch nejlepších nemocnic k těm nejlepším doktorům a za to mu budu navěky vděčný. Jsou to skvělí týpkové."
Hodně se mi líbily nahrávky, které jsi natočil s Markem McClurgem jako duo McHayes a myslím si, že vaše verze 'Tulsa Time' je stále tou nejlepší, co kdy byla natočena."Děkuju." (smích)
Jsi s Markem stále v kontaktu?
"Ano, jsem. Zrovna se s ním teď potřebuju spojit, abychom udělali show v Dallasu za pár týdnů. Jsme stále přátelé. On se odstěhoval zpátky do Oklahomy. Má teď dům plný dětí a prostě ho už unavilo dělat muziku. Tak se přestěhoval zpět do Oklahomy a domestikoval se. Je to dobrej chlap."
Myslím, že ještě před pár lety by tě v životě nenapadlo, že z tebe jednou bude motivační řečník. Jak se v této roli cítíš a jaký máš pocit z toho, že nyní můžeš ovlivnit tolik lidí?
"Tak v tom máš naprostou pravdu. Nikdy bych si něco takového nedovedl představit. Ale cítím, že to byl ohromný zázrak, že můj život byl zachráněn. Když jsem dostal první diagnózu, dávali mi 12% šanci na přežití. Stal se hotový zázrak a lidé se mě neustále ptají, jak jsem to dokázal překonat. A já opravdu cítím potřebu, abych se o svůj příběh s lidmi podělil. Jsem velmi plachý, ale zároveň cítím závazek se o tuto zkušenost podělit, protože můj život byl zkrátka ušetřen a dostalo se mi skvělé pomoci a já děkuji každý den bohu, že jsem se z toho dostal. Velmi mi pomohlo, když mi můj onkolog řekl a seznámil mě s mužem, který měl podobnou diagnózu jako já a i po 8 letech byl stále naživu, což je velmi neobvyklé. To mi dodalo velkou naději a cítil jsem, že toho pro mě tolik dělají, že bych to měl teď splácet a pomoci dalším lidem. Z toho důvodu to dělám."
Říká se, že lidé mají větší strach z mluvení na veřejnosti než ze smrti. Jak ses s tímto strachem z veřejného projevu dokázal vypořádat?
"No, vždycky mám s sebou svou ochrannou bariéru v podobě svojí kytary, takže obvykle zahraju jednu nebo dvě písně, čímž se naladím na publikum a pak je to pro mě jednodušší. A potom prostě vyprávím svůj příběh, pochopitelně jeho zkrácenou verzi. Po skončení pak mluvím s lidmi individuálně, objímám je, modlím se s nimi a snažím se pomáhat, jak to jen jde."
Jaké je základní poselství, které se snažíš předat lidem? Kdybys měl shrnout jeho hlavní myšlenku, co by to bylo?
"Bylo by to, aby se lidé modlili, sklopili hlavu a šli dál. Vždycky kráčejte vpřed a nemyslete na to, kde jste, ale myslete na dobu, když už je po všem. Tohle přesně jsem udělal. Někdo mi to poradil a mně to pomohlo víc než cokoliv jiného. Prostě myslete tak, jako by to bylo už za vámi, jako by to už skončilo. Takhle jsem to udělal a evidentně to fungovalo. Nemůžu si přiřknout zásluhy za nic, co se mi přihodilo, že jsem se z toho dostal a jsem teď naprosto zdravý, na ničem z toho nemám zásluhu. Děkuji bohu a děkuji lidem, kteří se za mě modlili a pomáhali mi. Jsem za to velmi vděčný."
Wow, úplně z toho mám husí kůži. Je to tak silné...
"Je to silné a je to velmi důležité. Rakovina je ošklivá nemoc, velmi děsivá, a většina lidí její čtvrté stadium nepřežije. Já měl rakovinu všude a nějakým zázrakem jsme byli schopni se jí zbavit a pak ji ukončit chemoterapiemi. Dnes jsem už přes dva roky zcela zdráv a to jsou skvělé zprávy."
To je úžasné. Musím říct, že se mi moc líbí tvá nová deska. Jaký je tvůj dojem z crowdfundingové kampaně, kterou jsi vydání desky financoval? Splnilo to tvé očekávání?
"Splnilo. V některých ohledech je to velmi složité, ale celkově to bylo skvělé. Nemohl jsem uvěřit a byl jsem ohromen kolika lidem na mně stále záleží a kolik jich chtělo pomoct. Překonali jsme stanovený cíl a díky tomu jsem mohl nějaké peníze věnovat nemocnici Vanderbilt na výzkum rakoviny. Tolik lidí přišlo, darovali své peníze a zakoupili odměny, které jsme nabízeli. Udělal bych to znovu, kdybych musel. Bylo to skvělé."Myslíš, že zapojení fanoušků v tom hrálo klíčovou roli?
"No samozřejmě! Fanoušci hráli tu nejdůležitější roli. Bez nich bych to nikdy nemohl uskutečnit. Měli jsme nějaké suvenýry z mé minulosti, o které byl zájem a všechny se prodaly. Taky jsem uspořádal několik party u lidí doma a z větší části to bylo skvělé. Jedinou stinnou stránkou bylo, že jsem musel podepsat ohromné množství cédéček a ručně sepsat texty písní. To zabralo spoustu času. Ale jinak to bylo super."
Byl jsi někdy v Evropě?
No super, tak někdy přijeď. Díky za rozhovor a v Evropě naviděnou.
"Děkuju."
(Wade Hayes & Petr Mečíř - Nashville, TN - 10. 7. 2015)
Wade Hayes sdílí svůj příběh:
(C) Petr Mečíř 2015. Všechna práva vyhrazena.