Koncert otevřela švýcarská kapela Nashville Rebels, která by si mohla nechat klidně říkat Waylon Jennings Revival. Kromě trefného názvu kapely jejich hlavní zpěvák vypadal přesně jako Waylon v polovině 60. let. Kromě Jenningsových hitů hráli vše od Cashe až po Paisleyho. U publika měli velký úspěch a taneční parket byl stále plný.
Samotné vystoupení Ricochet začalo mohutným hudebním úvodem, po němž skupina naběhla na podium a začala hrát jeden z jejích raných hitů "Ease My Troubled Mind". Ricochet v současné době působí ve složení Heath Wright (zpěv, el. kytara), Greg Cook (zpěv, bass kytara), Dwayne Dupuy (zpěv, klávesy), Troy Nelson (zpěv, bicí) a Kenny Lewis (zpěv, el.kytara). Rozjezd koncertu byl velice svižný a kapela zahrála v rychlém sledu své známé hity "You Still Got It", "What Do I Know" a "Love Is Stronger Than Pride", přičemž jednotlivé písně na sebe navazovaly bez jediného hluchého místa. Hlavním poznávacím znakem Ricochet jsou jejich dokonale znějící pětihlasé vokály. Každý člen Ricochet je zárověň zpěvák hrající na několik hudebních nástrojů, které mezi jednotlivými členy neustále rotovaly, prohazovaly se kytary, měnili se bubeníci, zkrátka bylo stále na co koukat. Své unikátní sehrané vokály předvedli také v předělávce dávného hitu Everly Brothers - "When Will I Be Loved". Po dalším hitu "He Left A Lot To Be Desired" skupina předvedla pozoruhodnou směsici písní napříč různými žánry, kde každou zpíval jiný člen kapely, čímž Ricochet rovněž poukázali na rozmanité hudební kořeny jednotlivých členů kapely. Po country-rockové skladbě "It's In The Streets" v podání Heatha Wrighta zahrál Kenny Lewis bluesovou píseň "Texas Blues". Následoval Greg Cook s peckou "You May Be Right" od Billyho Joela a bubeník Troy Nelson poté svým vysokým hlasem a lehce šíleným projevem zazpíval žánrově dost vybočující skladbu od AC/DC "Back In Black". Tuto pozoruhodnou směsici pak uzavřel Dwayne Dupuy písní Raye Charlese "What'd I Say". Každá píseň tohoto bloku byla zahrána v jiné sestavě hudebních nástrojů a diváci si mohli vychutnat množství efektů a instrumentálních vtípků, například když Kenny stál za Greg
em a přes jeho tělo hrál na jeho kytaru, zatímco Greg hrál sólo na saxofon. Po přestávce Ricochet zahájili druhou část koncertu svou kosmickou peckou "Blink Of An Eye" s působivým zakončením na trumpety v podání Grega a Dwayna. Ricochet následně vysvětlili, že Greg a Dwayne spolu se zvukařem Davidem Dickersonem tvoří tzv. "Ricochet Horn Dogs", jejichž umění předvedli ve skladbě "I Can't Dance", kde tito tři pánové hráli trubky a trombón. Po této velmi zajímavé produkci Ricochet vzpomněli na své vzory Eagles se svými tradičnimí pětihlasými vokály a Heathem na rytmickou kytaru zahráli "Seven Bridges Road", se kterou slavili úspěch v hitparády koncem 90. let. Po dalším hitu "That's Love", melodické baladě, se kterou nedávno bodovali v USA, nastal již závěr koncertu v podobě největšího hitu skupiny - "Daddy's Money". Zakončení to bylo však v hodně velkém stylu. Uprostřed písně přišlo mohutné sólo na bicí Troye Nelsona, kdy zbývající členové kapely opustili podium, aby se vzápětí vrátili s bicími všichni a společně předvedli naprosto fantastickou a strhující show na bicí, po níž dokončili "Daddy's Money". Překvapení přišlo s přídavky, kdy Ricochet připomněli starou dobrou country v podobě "Folsom Prison Blues" (v podání Grega) a "Mama Tried" (v podání Heatha).
Celý koncert byl naprosto úžasný a strhující a když jsem se s kapelou potom bavil v šatně, projevili velký zájem zahrát si někdy v Čechách. Pokud to tedy vyjde a Ricochet k nám opravdu zavítají, mají se čeští příznivci country na co těšit.
Ricochet - "Daddy's Money"
(C) Petr Mečíř 2008. Všechna práva vyhrazena.
