Pamatuju si, jako by to bylo včera, když jsem v září 2012 nervózně čekal na přímý přenos z tiskovky z Nashvillu, kde měl George Strait oznámit něco zásadního a jak jsem si div nerval vlasy, protože se spekulovalo, že možná oznámí konec kariéry. Zdálo se nepředstavitelné, že by King George po 30 letech z countryového vrcholu jen tak zmizel. Úspěch Straita totiž nemá obdoby - nikdo jiný se na špici showbyznysu tak dlouho neudržel a za ta léta nasbíral 33 platinových desek a 60 # hitů (tj. 3x víc než Garth Brooks).
George Strait tehdy večer skutečně oznámil odchod do penze poté, co ještě odjede dvouleté rozlučkové turné. Monumentální šnůra po těch největších stadionech nakonec skončila v červnu 2014 v Arlingtonu, kde se do haly nacpalo neuvěřitelných 105 000 diváků. Velmi mě mrzelo, že se mi Straita nepodařilo vidět naživo, ale za pár let pak svitla naděje, když se nechal ukecat, aby sem tam ještě zahrál a nakonec se domluvilo, že během roku odehraje 4 víkendy v Las Vegas. Po vstupenkách byl samozřejmě neuvěřitelný hlad a nějakou ulovit se pomalo rovnalo výhře v loterii. 
První rok jsem nebyl úspěšný a když Ticketmasteru znovu naskočil zahcený server, vše už bylo pryč. O rok později se ale usmálo štěstí a já si ulovil lístek s více než ročním předstihem na prosinec 2017!
Koncerty v Las Vegas se konají v T-Mobile aréně a tím, že se podium umístí doprostřed plochy, se do celé haly dokáže nacpat 20 tisíc lidí. A hala byla samozřejmě narvaná k prasknutí. Předskonkou byla nová zpěvačka Cam. Před pár lety jsem byl v zákulisí Grand Ole Opry, zrovna když tam Cam měla svůj debut a velký dojem na mě neudělala tehdy a ani teď na koncertě. Sice se snažila, ale nic extra to nebylo. Jelikož měl Strait odehrát 30 písní, tak set Cam trval jen půl hodiny. Zajímavé bylo, že když se měnila scéna, publiku se pouštěly songy, které měly společné to, že všechny ve svých textech citovaly Straita, ať už to bylo "Crushin' It" od Brada Paisleyho, "A Girl In A Country Song" od Maddie & Tae nebo "On A Good Night" of Wadea Hayese.
Když nastoupila Straitova kapela na podium, začala se hala dostávat do varu a jak přicházel George, ozýval se ohromný bouřlivý řev. George procházel uličkou mezi diváky s rozpaženýma rukama a jelikož jsem měl místo hned u podia vedle schůdků, natáhl jsem ruku a jak George procházel kolem, tak si se mnou plácnul. Když vyskočil na podum a došel k mikrofonu, začal hrát svoji hitovku "Write This Down", následovanou starší peckou "Ocean Front Property".
Jeho závěrečný koncert v Arlingtonu o tři roky dříve, který vyšel na DVD, měl otáčivé podium, které neustále rotovalo a každý se tak chvíli mohl dívat zepředu. Hala ve Vegas byla menší "jenom" pro 20 tisíc lidí, takže podium bylo stabilní, kapela byla uprostřed a George měl na každé světové straně jeden mikrofon, u každého odehrál dva songy a pak se posunul k dalšímu mikrofonu o 90 stupňů doleva.
Prakticky každému v hale se tak naskytly čtyři různé pohledy:
Zprava...
Zezadu (nic moc...)
Zleva...
A zepředu (tento pohled byl můj neoblíbenější...:-))
Když byly koncerty ve Vegas pro rok 2017 oznamované, koncepcí mělo být odehrání všech Straitových 60 #1 hitů během dvou večerů, tedy 30 vítězných singlů za večer. Strait tento koncept však hned na začátku porušil, když zahrál titulní skladbu své poslední desky "Cold Beer Conversation", která se dostala sotva do Top 40. Jak se ukázalo, setlist si nakonec poskládal podle sebe a zkrátka hrál, na co měl chuť a to i včetně několika coverů, kde jedním z nich bylo i "Old Violin" od Johnnyho Paychecka.
Po vokální stránce byl George naprosto dokonalý a pozorovat ho z pouhých čtyř metrů, jak procítěně zpívá třeba "Wrapped" bylo vážně zajímavé. Jednou rukou drží mikrofon, druhou rukou na opačném konci přidržuje stojan, stojí u toho celý zkroucený, má zavřené oči a jen se soustředí na pěvecký výkon. A to, co z něj vycházelo, bylo skoro neuvěřitelné.
Strait válel jeden velehit za druhým, přičemž střídal starší kusy z 80. let s docela novými songy. Desítky jeho hitů jsou tak notoricky známé, že člověk poznal prakticky každou píseň už podle prvních několika tónů a publikum často zpívalo sborem, což atmosféru v hale působivě umocňovalo. Mimořádný ohlas pak zaznamenala skladba, kterou Strait uvedl slovy: "Pamatujete na starého Dustyho?" Měl tím samozřejmě na mysli film "Pure Country" z roku 1992, ve kterém si zahrál hlaní roli a z něj pak zahrál love song "I Cross My Heart".
Svůj nejnovější song uvedl historkou, kdy nabízel Jameymu Johnsonovi, že by spolu mohli něco napsat a ten mu řekl, že sice můžou, ale že jeho věci už rádio dnes nehraje. Strait mu na to řekl, že na tom je stejně, že jeho už taky mainstreamová radia vykopla z country kvůli vysokému věku. A o několik dní pak Johnsonovi poslal textovku, že přesně o tom by měli napsat a tak vznikl protest song "Kicked Outta Country".
Z novějších skladeb si zvláště vychutnal "Arkansas Dave", kde pochopitelně nezapomněl zmínit, že to byl první textařský počin jeho syna Bubby. Tato píseň tehdy nakopla samotného Straita, že na stará začal také psát texty a od té doby má na každé desce aspoň jeden vlastní kousek, který napsal spolu se synem.
V polovině pak koncertu pak vytáhl elektrickou kytaru, která prý patřila Haggardovi a k jeho poctě na ní pak zahrál "Mama Tried" a "Are The Good Times Really Over". Vidět Straita hrát na eletrickou kytaru bylo docela nezvyklé, ale o to příjemnější překvapení to bylo.
Potom na podium pozval svého hosta, kterým byl jeho dvorní textař Dean Dillon, který od samého začátku stojí za velkou spoustou Straitových hitů. O Dillonovi byl nedávno natočen dokumentární film "Tennessee Whiskey", který se samozřejmě snaží vytěžit z obřího úspěchu stejnojmenné písně, kterou na CMA Awards 2015 proslavili Chris Stapleton a Justin Timberlake. Dillon ji napsal před více než 35 lety a v roce 1983 s ní slavil hit George Jonese. Strait s Dillonem ze starších věcí zahráli "Easy Come, Easy Go" a z novějších "Here For A Good Time".
Zajímavé bylo i vidět, že Strait na kytaru po celý koncert opravdu hraje, narozdíl třeba od Alana Jacksona, který ji většinu koncertu drží jako štít, kterým zakrývá svůj pupek a do strun hrábne jen občas.
George odehrál celkem všech 30 slíbených songů, než se rozloučil s publikem a slezl z podia. Tam už jsem na něj pod schody číhal já a George mi potřásl rukou. V doprovodu bodyguarda pak odešel do zákulisí, aby se po vydatném řvu publika po pár minutách na podium ještě jednou vrátil a jako přídavek zahrál svůj monster hit "All My Ex's Live In Texas", "I Saw God Today" a "Folsom Prison Blues" s instrumentálními sóly jednotlivých muzikantů, při kterých Strait celou kapelu představil. Jako na každém svém koncertě pak jako úplně poslední song zahrál "The Cowboy Rides Away".
Na celém koncertě bylo jasně vidět, že Strait je po 35 letech stále neskutečným fenoménem. Nikdy nepotřeboval žádné světelné nebo kouřové efekty a stejně tak nikdy nepředváděl žádnou show, kdy by běhal nebo skákal po podiu. Prostě v klidu přijde na jeviště v džínách a jednobarevné košili a 20-tisícová hala se může zbláznit.
Přestože Strait už pravidelné koncertování pověsil na hřebík, do důchodu se ještě nechystá. Podle smlouvy s MCA je zavázán vydat ještě čtyři studiové desky a sérii několika show v Las Vegas má odehrát i v roce 2018.
P.S. Podařilo se mi vybojovat setlist z podia:
SETLIST:
01 Write This Down
02 Ocean Front Property
03 You Can't Make A Heart Love Somebody
04 Cold Beer Conversation
05 Wrapped
06 Baby Blue
07 Love Without End, Amen
08 Run
09 The Best Day
10 Old Violin (Paycheck cover)
11 Kicked Outta Country
12 I Cross My Heart
13 Fireman
14 Arkansas Dave
15 The Man In Love With You
16 Check Yes Or No
17 Mama Tried (Haggard cover) 
18 Are The Good Times Really Over (Haggard cover)
19 Easy Come, Easy Go (with Dean Dillon)
20 Here For A Good Time (with Dean Dillon)
21 Take Me To Texas
22 The Chill Of An Early Fall
23 Give It Away
24 You Look So Good In Love
25 We Really Shouldn't Be Doing This
26 I Can Still Make Cheynne
27 Amarillo By Morning
28 The Chair
29 Troubadour
30 Unwound
ENCORE:
31 All My Ex's Live In Texas
32 I Saw God Today
33 Folsom Prison Blues (Cash cover)
34 The Cowboy Rides Away
(C) Petr Mečíř 2018. Všechna práva vyhrazena.
