Jen málokterý zpěvák se může pochlubit vytvořením vlastního hudebního žánru. Jimmy Buffett se původně snažil neúspěšně prorazit na country scéně, ale když ho v Nashvillu odmítli, přestěhoval se na Floridu, kde začal hrát své balady o plážích, barech a bezstarostné pohodě bájného místa Margaritaville. Během let vytvořil vlastní žánr kombinující country, rock, reggae a ostrovní rytmy a kromě toho během téměř padesáti let vybudoval obří komunitu skalních fanoušků, kteří si říkají Parrotheads a na koncerty chodí v převlecích za papoušky, žraloky nebo piráty. A v neposlední řadě je Buffett také úspěšný byznysman a jeho síť exotických restaurací Margaritaville sídlí v těch nejluxusnějších destinacích po celém světě.
Muziku Jimmyho Buffetta jsem objevil až v roce 1999, když s ním Alan Jackson nazpíval "Margaritaville" jako duet na svou desku "Under The Influence". Během krátké doby jsem si sehnal všechny Buffettovy desky, a když potom v roce 2003 s Jacksonem natočili obří hit "It's Five O'Clock Somewhere", už jsem patřil mez skalní fandy. 
Během let se mi podařilo navštívit různé lokace Margaritaville v různých koutech USA, ale samotný Buffett mi na svém turné stále unikal, a to až do letošního roku, kdy zavítal do Londýna, aby 23. září odehrál show v hale The Palladium.
Aniž bych o tom nějak moc přemýšlel, vzal jsem si na koncert havajskou košili a věnec z lotosových květů, a tak trochu jsem tušil, že v Londýně budu asi za blázna, protože jsem byl přesvědčen, že mánie Parrotheads do Evropy určitě proniknout nemohla. Byl to však velký omyl. Na ulici v centru Londýna čekal početný dav na otevření dveří koncertní haly a havajskou košili a věnec měl úplně každý! Řada lidi měla na hlavách pyšové papoušky, svítící žraločí ploutve, pirátké šátky a zvláště podivně pak vypadali obtloustlí pánové v hula-hula sukních. Lidé procházející kolem měli oči navrch hlavy a natušili, co to tam postává za partu pošuků.
Jedna z věcí, kterou fanoušci na Buffettovi obdivují, je jeho pokora a skromnost. Na začátku koncertu přišel jen tak v žabkách na jeviště, pozdravil publikum a představil předskokana Jakea Shimabukuro, virtuosa na ukulele, který 15 minut bavil publikum svou strhující hrou, kterou zakončil originální akustickou verzí "Bohemian Rhapsody", kterou si diváci v sále nadšeně sborově zazpívali.
Pak už přišel zase Jimmy Buffett jen sám s kytarou, odkopl žabky, naboso se postavil k mikrofonu a začal hrát "Everybody's Talking" z filmu Midnight Cowboy, zatímco svá místa obsadila jeho doprovodná kapela. A Coral Reefer Band dorazil do Anglie kompletní! Nechyběl legendární Mac McAnally, 10-násobný Hudebník roku dle ankety CMA, a potěšila i přítomnost Mikea Utleyho, který hraje s Buffettem od samého začátku a který opět kouzlil na dvoje klávesy a piano.
Druhý song "Changes In Latitudes, Changes In Attitudes" už hrál Buffett s celým bandem. Lidé okamžitě ožili a v sále začalo poletovat několik plážových balonů. Buffett pak zahrál klasiku "We Are The People Our Parents Warned Us About", ve které původní beatlesáckou narážku na "Twist And Shout", rozvinuli do samostatného refrénu, který lidi v sále ihned roztančil. Po staré vykopávce "Pencil Thin Mustache" pak Jimmy zvolnil tempo a dal pomalejší baladu "Grapefruit—Juicy Fruit".
Londýnský koncert se poté dočkal malého dárku v podobě skladby "Jamaica Mistaica", kterou Buffett hraje jen velmi výjimečně. Jedná se o song popisující Buffettův incident z roku 1996, kdy k sobě pozvala na dovolenou Bona z U2 s celou rodinou a hydroplánem se vydali k severnímu pobřeží Jamajky. Místní úřady si je však spletly s pašeráky drog a bez varování na ně okamžitě spustily ostrou palbu. Bono později vypověděl, jak to bylo děsivé a že se s manželkou a dětmi už loučili se životem. Letadlo bylo zasaženo řadou projektilů, ale jako zázrakem se nikomu nic nestalo. Místní úřady se Buffettovi pak omluvily za "nedorozumění" a on o té příhodě později napsal text, kde v refrénu zpívá:
Come back, come back, back to Jamaica
Don't chu know we made a big mistaica
We'd be so sad if you told us good-bye
And we promise not to shoot you out of the sky
Následoval další obří hit "It's Five O'Clock Somewhere". Mac McAnally v úvodu nejdřív imitoval hlas Alana Jacksona a pak za něj odezpíval jeho party. Jejich duet se v roce 2003 udržel osm týdnů na 1. místě country hitparády a od té doby nechybí na žádném jeho koncertě.
Následovala titulní skladba celého turné "Son Of A Son Of A Sailor", které bylo pojmenované podle této balady z roku 1978 vyprávějící o Jimmyho dědečkovi. Následoval snad jediný love song, "Come Monday", který má Buffett v repertoáru, a ten opět rozezpíval publikum na plné hlasivky. Jimmy v jeho úvodu poznamenal, že "Come Monday" zaslechl poprvé v rádiu právě v Londýně v obchodě s ponožkami, když tam kdysi byl kvůli natáčení filmu "Rancho Deluxe" a vzpomínku na Londýn zakončil poznámkou, že teď už si ponožky kupovat nemusí (v Margaritaville se pochopitelně chodí naboso). Pak přišla novější skladba "Weather With You", kterou Buffett převzal od The Finn Brothers a která byla titulní skladbou jeho desky z roku 2006. 
Pak už přišel jeden ze zlatých hřebů večera v podobě "Volcano". Buffett připomněl pozadí jejího vzniku, kdy ho při návštěvě sopky na karibském ostrově Montserrat napadl refrén: "Now I don't know, I don't know, I don't know where I'm gonna go when the volcano blows", stejně jako smíšené pocity z pozdější tragédie, kdy tato sopka v roce 1995 opravdu vybuchla a zabila řadu lidí. Velmi příjemné bylo Buffettovo uvedení instrumentálního sola na klávesy zvoláním "Mr. Utley!" stejně jako na původní nahrávce z roku 1979 a Mike Utley následně toto legendární sólo zahrál. To už bylo publikum dávno na nohou a nesedlo si ani při další pecce "Cheeseburger In Paradise". Následovala skladba "Trip Around The Sun", kterou Buffett původně nahrál s Martinou McBride a na koncertě mu se duetem pomohla doprovodná zpěvačka Tina Gullickson.
Posledním songem před přestávkou byl jeden z nejslavnějších hitů "Fins", při kterém se obecenstvo proměnilo v suchozemské žraloky a se spojenýma rukama nad hlavou mávalo svými ploutvemi doleva a doprava. Fenomén živých vystoupení Jimmyho Buffetta spočívá také v časté interakci s diváky a mávání ploutvemi ve "Fins" je jednou z nejoblíbenějších částí celého koncertu.
Po dvacetiminutové přestávce Buffett představil irského zpěváka Paula Bradyho, který ho na tomto evropském turné doprovází a společně s ním zahrál jeho písně "The World Is What You Make It" a "The Lakes Of Pontchartrain". Následoval Buffetův pokus o odlehčený rap v podobě skladby "Scarlet Begonias" z desky "License To Chill" a novější song "Oldest Surfer On The Beach" z jeho zatím předposlední studiové desky "Songs From St. Somewhere" z roku 2013.
Po tomto zvolnění v podobě méně známých písní se Jimmy Buffett opět vrátil k hitům, a když začal hrál "Jolly Mon Sing", publikum opět vyskočilo na nohy. Pak přišel na řadu další slavný duet "Knee Deep", který Buffett natočil se Zacem Brownem a který se před pár lety dostal na vrchol hitparády. Jimmy pouze poznamenal, že zatímco se Zac Brown rácha po kolena ve vodě, pro něho by bylo příhodnější nazvat danou skladbu "Neck Deep". Brownovy party opět odezpíval McAnally. 
Pak už přišla opilecká hymna "Why Don't We Get Drunk And Screw", při které si publikum obvykle v refrénu vyřve hlasivky a jinak tomu nebylo ani tentokrát. Buffett potom zvolnil a zahrál pomalější baladu "A Pirate Looks At Forty" a jakmile odezpíval úvodní slova "Mother, mother ocean", diváci začali šílet. Na řadu potom přišla životní píseň Maca MacAnallyho "Back Where I Come From", kterou v roce 1990 nazpíval sám a pak hořce litoval, že ji radši nenechal nějaké velké hvězdě, na čemž by býval vydělal mnohem víc. Roku 1996 ji ale pak nazpíval Kenny Chesney a zejména na koncertech ji proměnil v obří hit.
Pomalu se blížilo finále a Jimmy zahrál další ohromně populární skladbu "Last Mango In Paris", po které dal rockovější "Southern Cross", kterou roku 1999 převzal od folk-rockového tria Crosby, Still & Nash. Samý závěr pak už pochopitelně nemohl patřit ničemu jinému než "Margaritaville", kde se v každém refrénu diváci mohli opět vyřvat při "Salt! Salt! Salt!"
Přídavek patřil klasice "One Particular Harbour", při které se v refrénu publikum pěkně vyskákalo. Pak znovu přišel host Paul Brady, aby společně s Buffettem zahráli novinku "Down At The La Ti Dah", která z nové desky "Life On The Flip Side". Z ní pak plynule přešli v úplně poslední kousek "Brown Eyed Girl", kde si celý sál opět sborově zazpíval "Sha la la la la la la la la la la te da!"
Jimmy Buffett ve svých 72 letech odehrál strhující show a v každém momentě bylo jasně patrné, jak ho to i po téměř padesáti letech ohromně baví. Nepopsatelnou atmosféru umocňovali nadšení fanoušci Parrotheads se svými kostými, plážovými balony a bujarou náladou. Ne nadarmo se říká, že i jediný koncert Jimmyho Buffetta je zážitkem na celý život. 
SETLIST:
01 Everybody's Talkin'
02 Changes In Latitudes, Changes In Attitudes
03 We Are The People Our Parents Warned Us About
04 Pencil Thin Mustache
05 Grapefruit—Juicy Fruit
06 Jamaica Mistaica
07 It's Five O'Clock Somewhere
08 Son Of A Son Of A Sailor
09 Come Monday
10 Weather With You (Crowded House cover)
11 Volcano
12 Cheeseburger In Paradise
13 Trip Around The Sun
14 Fins
Intermission
15 The World Is What You Make It (Paul Brady cover)
16 The Lakes Of Pontchartrain
17 Scarlet Begonias (Grateful Dead cover)
18 Oldest Surfer On The Beach
19 Jolly Mon Sing
20 Knee Deep
21 Why Don't We Get Drunk And Screw
22 A Pirate Looks At Forty
23 Back Where I Come From
24 Last Mango in Paris
25 Southern Cross (Crosby, Stills & Nash cover)
26 Margaritaville
Encore:
27 One Particular Harbour
28 Down At The La Ti Dah
29 Brown Eyed Girl
P.S. Nějakým zázrakem se na internetu objevil profesionálně natočený koncert z Dublinu, kde Jimmy Buffett hrál pouhé dva dny před výše popsanou show v Londýně, takže si můžete obrázek udělat sami: