Během dalšího pobytu v Nashvillu o tři roky později jsem přišel s myšlenkou na uspořádání vzpomínkového koncertu na Jiřího Brabce, představil ho Georgovi a ten okamžitě přislíbil účast i se synem Georgem V. Zároveň vyjádřil přání, aby během koncertu vystoupili i bývalí členové Country Beatu. Petr Kocman byl nápadem také nadšený a ihned nabídl, že George doprovodí se svou kapelou. Zbývalo najít vhodnou akci nebo festival, kam by se takový koncert hodil.
Po více než ročním neúspěšném vyjednávání jsme nakonec s Petrem nabídli tuto akci pořadatelům ústecké Porty, věci se daly konečně do pohybu a stanovil se termín vystoupení na finále Mezinárodního kola Porty na konec července 2010. Tento termín se také hodil z toho důvodu, že právě v červenci by Jiří Brabec oslavil nedožité 70. narozeniny a zároveň byl tento rok 40. výročím od zahájení spolupráce mezi Brabcem a Hamiltonem.
Pár týdnů před příjezdem obou Hamiltonů jsem byl znovu v Nashvillu, kde jsme doladili detaily jejich programu. George IV se nakonec rozhodl zůstat v Čechách celý týden, aby pak pokračoval na festival do Skotska a nemusel zbytečně letát dvakrát přes oceán. Na jeho koncertě ve Franklinu jsem s ním také natočil videopozdrav, ze kterého jsem pak sestříhal upoutávku na Portu pro Český rozhlas.
Oba George jsem vyzvedl na letišti v pátek brzo ráno. Ústecký magistrát byl velmi laskav a zapůjčil nám auto s řidičem. Přivítání s Hamiltony bylo úsměvné, protože jsme se viděli necelý týden předtím, když jsem odjížděl z Nashvillu.
Vydali jsme se do Ústí a když jsme přijížděli do města, George V začal vyprávět pověst o dívce, která skočila z hradeb hradu Střekova do Labe. Ukázalo se, že si na internetu nastudoval o Ústí nad Labem spoustu informací, což překvapilo i jeho otce. Po cestě jsme ještě zastavili u cedule města, aby se Hamiltoni vyfotografovali na titulní stránku Portýra. V Ústí se ubytovali v hotelu Vladimír, který ale naneštěstí procházel rekonstrukcí a na americké hvězdy tak zbylo patro s dosti starými vybydlenými pokoji. Jelikož si ale Hamiltonové na žádné hvězdné manýry nepotrpí, vzali to s nadhledem a George V ještě vtipkoval o "výletu do minulosti".
Neustále mě překvapovalo, kolik informací o Ústí i o Čechách si mladší George nastudoval. Ještě po cestě z Prahy se mě ptal, jestli budou také přivítáni chlebem a solí, což jsem jim odkýval s tím, že to je přeci samozřejmost. V Ústí jsem pak zběsile volal organizátora Pepu Vejlupka, že potřebujeme rychle chléb a sůl. Organizátoři to skvěle zařídili a v poledne na tiskové konferenci byli oba Georgové přivítáni chlebem a solí.
George IV na tiskovce zasvěceně hovořil o Petrovi Kocmanovi a jak se těší, až si s Petrem a PK Bandem zahraje. Zajímavé bylo, že do té doby se ještě nesetkali a ani nebyli v kontaktu a o Petrovi věděl jen ode mě. Ukazovalo to obrovský respekt George Hamiltona IV vůči místním muzikantům, kterým takto dělá reklamu v médiích jejich země. Velmi jsem za to George ocenil.
Po tiskovce si šli Georgové odpočinout kvůli 
únavě z časového posunu a večer jsme šli do kulturního domu na koncert Nadi Urbánkové. Naďa věděla o Georgově příjezdu už asi 14 dní, nicméně jsme to sehráli jako překvapení pro Naďu. Setkání bylo velmi příjemné, George IV zahrál úryvek z písně "Come Together", kterou před lety s Naďou nazpíval na album Jiřího Brabce a Country Beatu. Naďa se poté usadila a George speciálně pro ní zahrál "Forever Young", což byl opravdu velmi působivý moment a Naďa byla očividně dojata.
Následovala společná autogramiáda George a Nadi, během které jsme domluvili s Johankou Hubičkovou velký rozhovor v Country Rádiu na pondělí, na který Country Rádio již od pátečního večera začalo vysílat upoutávky.
V sobotu proběhlo setkání organizátorů a účinkujících s představiteli města na slavnostní recepci, během které se také po mnoha letech George IV setkal se svým přítelem Mirkem Černým.
George IV si pak šel odpočinout na hotel a s mladým Georgem jsme absolvovali prohlídku města. Od domu kultury nám zařídili řidiče a průvodce a jeli jsme se podívat na hrad Střekov, kde George V opět 
šokoval svými znalostmi a dokonce zaskočil tamějšího průvodce, když chtěl ukázat v hradní zdi skryté dělové koule, jejichž současné spatření má podle pověsti přinášet štěstí, o čemž průvodce sám nevěděl.
Po prohlídce města jsme se vrátili na hotel a v 16 hodin pak byla zvuková zkouška s Petrem Kocmanem a kapelou v sále kina. Musím se přiznat, že při plánování návratu George Hamiltona IV do České republiky jsem si vysnil, aby George s PK Bandem hráli písně ve stejném moderním aranžmá, jako je George natočil s Country Beatem na desku v roce 1983, na které jsem vyrůstal. Použil jsem proto menší lsti, kdy jsem Georgovi řekl, že si organizátoři přejí, aby hráli ve stejném aranžmá jako kdysi s Country Beatem a Petrovi Kocmanovi jsem to podal tak, jako že je to přání George. Sám jsem byl pak dost ohromen výsledkem jak skvěle Petr Kocman s kapelou původní aranžmá nastudovali a znělo to neuvěřitelně skvěle včetně na svou dobu velmi inovativních verzí "Jambalayi" a "Me And Bobby McGee". Tak trochu jsem čekal, že George si už nebude pamatovat ono zběsile rychlé tempo v závěru "Jambalaya", které ho nejprve trochu zaskočilo, ale okamžitě se přizpůsobil a zazpíval to skvěle.
Večerní koncert pak odstartoval Petr Kocman s PK Bandem a postupně si pozval hosty Karla Kahovce, Šárku Rezkovou a Mirka Černého. Potom již byl představen George Hamilton IV, akusticky zahrál "Country Music In My Soul", načež představil svého syna, George V, a společně věnovali Jiřímu Brabcovi píseň "We Will Meet Again".
George si mě mezi písněmi několikrát zavolal na jeviště, abych tlumočil. V jedné takové pauze mě zaskočil, když začal citovat báseň nějakého skotského klasika a chtěl, abych překládal verše. Po skončení jsem mu pak žertem říkal, ať mi příště radši dopředu řekne, pokud zas bude chtít překládat verše ze staré angličtiny.
George mladší pak s Petrem Kocmanem a PK Bandem zahráli dvě skladby z jeho vlastní tvorby. Pak již se George IV vrátil zpět na velké finále, kde zahráli 6 skladeb, které tehdy George nahrával v Praze s Country Beatem. Souhra obou Georgů a PK Bandu byla naprosto dokonalá a díky zachování původního aranžmá to opravdu znělo jak z oné legendární desky.
Celý koncert se dramaturgicky i hudebně povedl na výbornou a lze jen doufat, že záznam z tohoto vystoupení, kterým disponuje Český rozhlas, třeba někdy vyjde na CD.
SEZNAM SKLADEB:
01 Petr Kocman - "Já to nejsem"
02 Petr Kocman - "Růže z Jericha"
03 Karel Kahovec - "Háj modřínů"
04 Karel Kahovec - "To se budem príma mít"
05 Šárka Rezková - "Nic moc"
06 Šárka Rezková - "Borůvková"
07 Mirek Černý - "Balíček karet"
08 George IV - "Country Music In My Soul"
09 George IV & George V - "We Will Me Again"
10 George IV & George V - "I Saw The Light"
11 George IV & George V - "Forever Young"
12 George V - "Take My Advice"
13 George V - "Midnight At A Redlight"
14 George IV & George V & Petr Kocman - "Abilene"
15 George IV & George V & Petr Kocman - "Jambalaya"
16 George IV & George V & Petr Kocman - "Break My Mind"
17 George IV & George V & Petr Kocman - "That's Alright Mama"
18 George IV & George V & Petr Kocman - "Me And Bobby McGee"
19 George IV & George V & Petr Kocman - "Will The Circle be Unbroken"
V neděli jsme se vypravili na výlet do Prahy, kde se po letech shledali Georgové s rodinou Jiřího Brabce, zašli na oběd a strávili s ní odpoledne. Pak se k nám již přidal Petr Kocman a navštívili jsme Betlémskou kapli, která je pro staršího George nesmírně důležitá vzhledem k jeho příslušnosti k Jednotě bratské (v Americe Moravian Church).
V pondělí ráno se Georgové odubytovali z Ústí a přejeli jsme zpět do Prahy, kde jim přímo pod Pražským hradem zajistila krásné ubytování Vendulka Jarošová z farmy Vysoká.
Opět nás vyzvedl Petr Kocman a jeli jsme do Country Radia odvysílat hodinový rozhovor. Byl z toho velmi vydařený pořad, kdy Petr oba George zpovídal a já vše oboustranně překládal. Jejich odpovědi jsem překládal zhruba po dvou větách, ale jednou se starší George rozhovořil o prvním setkání a rané spolupráci s Naďou Urbánkovou, z čehož vášnivě přešel k vyprávění o českých emigrantech, kteří odešli do Skotska a dále do USA a založili tam Moravian Church a mluvil snad dvě tři minuty v kuse. Já se velmi soustředil, abych nezapomněl začátek o Nadě, až jsem zapomněl konec, a tak se stalo, že jsem do éteru plácnul, že Čechy jsou zemí emigrantů.
Po skončení ještě George nahrál nějaké obecné a vánoční pozdravy pro Country Radio a dále jsme jeli navštívit paní Marii Ulrichovou, vdovu po Robertu Ulrichovi, bývalém biskupovi z Betlémské kaple, jejíž kontakt se mi podařilo pár dní předtím vypátrat. 
Od ní jsme pak pokračovali na Černý most do sídla rádia Click And Country, kde už měl Jarda Vokurka s Petrem Kocmanem připravené otázky pro další rozhovor. Natočili jsme tedy rozhovor a já do toho ještě zapojil nově nabyté historky a nechal jsem mladšího George povídat o tom, jak si Carrie Underwood ve Franklinu nakoupila několik tabulek s nápisem "Viva NashVegas", které George, jemuž název NashVegas patří, vyrábí a prodává a pak také jak staršího George uváděli v Anglii a konferenciér se přeřekl a místo "Mezinárodního velvyslance country hudby" George ohlásil jako "Mezinárodního imbecila."
Z Click and Country jsme pak přejeli zpět na Hradčany, kde jsme se po 27 letech pokusili rekonstruovat fotografii na místě, kde George IV pózoval s Jiřím Brabcem na obal legendární desky. George V napadlo vyfotografovat jeho otce jak se nostalgicky dívá do Prahy, což vyšlo skutečně velmi působivě.
Následujcí den ráno jsem vezl mladšího George na letiště, protože se vracel zpět do Nashvillu. Starší George zůstaval v Čechách o dva dny déle a pak pokračoval na festival do Skotska. Po cestě na letiště jsme ještě s Georgem vymysleli společný byznys na nová motta, která si necháme registrovat a George se je pokusí prodávat na tričkách a samolepkách spolu se svými velmi úspěšnými motty Viva NashVegas a Honky Tonk Hollywood.
Se starším Georgem jsme pak jeli do Chrastavy, kde měl 
večer George koncert na farmě Vysoká. Jako předskokan vystoupila liberecká kapela Šance, po níž odehrál George akusticky jeden set.
Až do této chvíle jsem viděl George hrát vždy s nějakou kapelou, s jeho synem nebo Petrem Kocmanem a až v Chrastavě jsem tedy mohl vidět Georgovy bravurní instrumentální schopnosti, který dokáže s lehkostí odehrát celý koncert a sám se doprovodit na kytaru. V druhé části večera doprovodila George kapela Šance a tentokrát zase bylo vidět, jak to dokáže George rozpálit a za pomoci rokenrolových vypalovaček roztančit publikum.
Na koncertě v Chrastavě jsem měl i svoji maminku, které se i s její slovní zásobou pěti slov stejně nějakým způsobem podařilo Georgovi prásknout, že mám následující den narozeniny a ten se toho ihned chytil a zahrál mi "Happy Birthday" a "Forever Young".
V závěru večera si s Georgem zazpívala i majitelka farmy, Wendy Jarošová, někdejší členka Country Sisters.
Ve středu dopoledne jsem měl pracovní povinnosti a George strávil část dne sám v hotelu farmy Vysoká, kde pracoval na předmluvě knihy Marvyna Conna, pořadatele legendárního country festivalu 
ve Wembley, kde se Hamilton a Brabec v roce 1970 poprvé setkali.
Odpoledne jsme jeli navštívit pana Jindřicha Halamu, toho času děkana Teologické fakulty UK, který v roce 1993 pomáhal uspořádat Georgův koncert na Staroměstském náměstí. Musím řict, že coby ateista bych si představoval trávit narozeniny ideálnějším způsobem než se účastnit několikahodinové diskuse s děkanem teologické fakulty o současném stavu Jednoty bratrské, nicméně pro George je tento svět nesmírně důležitý a sám ve Spojených státech objíždí kostely Jednoty bratrské (Moravian Church), kde koncertuje a vypráví lidem o Janu Husovi. Návštěvy u duchovních a na místech souvisejících s Jednotou bratrskou pro něho měly ohromný význam a byl jsem rád, že ho na ně mohu vzít.
Středeční večer jsme strávili komorně jen ve dvou na farmě Vysoká, kde jsme pak absolvovali něco, co by dalo nazvat "Youtube Night", kdy jsem Georgovi pouštěl na Youtube videoklipy Petra Kocmana, Country Sisters, Šárky Rezkové a dalších.
George Hamilton IV je sběratelem historek a také jejich úžasným vypravěčem. Neustále sypal z rukávu množství neuvěřitelných historek o Hanku Williamsovi a dalších legendách. Překvapilo mě, že ale neznal příběh o tom, jak George Jones ve svém temném období podezíral Tammy Wynette, že mu zahýbá s Porterem Wagonerem a když jednou hráli oba v Grand Ole Opry, šel Jones za Wagonerem na toaletu a jak stál Wagoner nad mušlí, Jones k němu zezadu přistoupil, chytil ho za přirození a začal jím kroutit, přičemž Wagoner kvičel, mával rukama a poskakoval a celý pomočený pak ještě zmeškal i své vystoupení a musel za
něj zaskočit Ernest Tubb. Tuto historku jsem slyšel od Marka Chesnutta v jeho autobuse na turné v Texasu, ale později mi potvrdil Peter Dula, který měl načtené životopisy mnoha hvězd, že o této historce mluví ve své autobiografii Dolly Parton a ve svém vlastním životopise ji popisuje i samotný George Jones. O to víc mě překvapovalo, že George Hamilton tuto story nezná. Zaujala ho však natolik, že se k ní až do konce svého pobytu v Čechách vtipem vracel, třeba že se teď až do konce života bude na toaletě vždy ujišťovat, jestli za ním nestojí George Jones. Půjčil jsem mu proto Jonesův životopis, aby si sám mohl přečíst všechny detaily. Přestože byl George unavený a chtěl jít brzy spát, druhý den se mi přiznal, že až do dvou do rána četl Jonesův životopis, který shledal ohromně zajímavým a že prý nemohl přestat číst a v Nashvillu si ho pak hned musí koupit.
Ve čtvrtek po obědě se George odubytoval z farmy Vysoká a jeli jsme do Prahy, kde jsme celé odpoledne strávili v restauraci v Nuslích spolu s Petrem Kocmanem a povídali o muzice, přičemž George opět sypal z rukávu množství unikátních historek. Večer jsem ho pak odvezl na letiště, odkud odletěl na festival do Skotska.
Celý týden, který George v Čechách strávil, vyšel naprosto skvěle a byl jsem moc rád, že kromě dvou vydařených koncertů se George opět po 17 letech podíval na stará místa, setkal se s dávnými přáteli z hudebního i duchovního života a také měl možnost ukázat Prahu synovi, který zde byl poprvé. Oba Georgové si navíc velmi oblíbili Petra Kocmana, takže není vyloučeno, že k nějaké hudební spolupráci na českých podiích ještě v budoucnu nedojde.
Zvuková zkouška - "Jambalaya"
(C) Petr Mečíř 2011. Všechna práva vyhrazena.
