Jaké máte vzpomínky na návštěvu Prahy se svým otcem v roce 1978?
"Praha je jedním z nejkrásnějších míst, která jsem kdy v životě navštívila a vždy jsem se sem chtěla podívat znovu. Návrat do Prahy je tak pro mě splněným snem, protože tehdejší turné bylo také úplným počátkem mé kariéry. Vše se tehdy teprve rozbíhalo a já v tu dobu ještě ani neměla nahrávací smlouvu. Chtěla jsem se do Prahy někdy vrátit, ale nakonec to trvalo celých 30 let. Pamatuji si, jak náš autobus zastavil na náměstí, můj otec vystoupil a ihned ho obklopili lidé, kteří si s ním chtěli povídat a potřást mu rukou. Byla to překrásná chvíle. Oni milovali jeho a on miloval je."
Nemáte příliš v lásce, když je vaše hudba "škatulkována" do nějakého hudebního žánru. Jak byste tedy svoji hudbu charakterizovala?
"Řekla bych, že je to směsice roots music s trochou jazzu a rhythm & blues. Je to rozhodně směsice postavená na American roots music."
Kde nacházíte inspiraci při psaní písní?
"Všude kromě televize. Jsem stále přístupná pro hledání inspirace. Například dnešní koncert byl pro mne velmi inspirující."
Jak vlastně píšete písně? Píšete nejdříve text nebo se také stává, že máte melodii a hledáte pro ni ta správná slova?
"Nejlepší je, když text i hudba vznikají najednou. Hraji na kytaru a ono to přijde samo. Často ale píši text jako první."
Čím se Black Cadillac odlišuje od vašich předchozích alb?
"Tato nahrávka byla inspirována ztrátou mnoha lidí v krátkém časovém období. Během dvou let jsem přišla o tři rodiče. Písně vznikaly z obrovského žalu, ale jakmile jsem je začala psát, uvědomila jsem si, že ztráta není pouze o zármutku. Je to o překonávání spojitostí, jistém druhu osvobození, uvědomění si vašeho místa ve světě a také o nalezení osobního i hudebního původu. Toto album rovněž zachycuje vše, čímž jsem hudebně prošla. Je to široké spektrum žánrů a představuje mě takovou, jaká skutečně jsem."
Spolupracovali nějak tvůrci filmu Walk the Line s rodinou Cashů?
"Můj otec napsal před smrtí scénář a my jsme ho schválili. Otec ale nikdy neviděl finální verzi scénáře a naše rodina se na natáčení nijak nepodílela. Můj bratr se v jistém směru angažoval, ale jeho podíl byl pouze v tom, že žádal o vypuštění některých scén, které by byly pro zbytek rodiny
příliš osobní."
Nehledě na to, co si někteří lidé o filmu myslí, uvedení filmu vyvolalo obrovskou vlnu zájmu o hudbu vašeho otce a jak jistě víte, v poslední době vyšla spousta nových alb, reedicí a kompilací. Které z těchto nových nahrávek považujete za nejzajímavější?
"Zřejmě ty, které vydává Rick Rubin. Zejména to vydané teď naposledy je fantastické. Také myslím, že velice podařený je i box set The Legend, který vyšel u Sony."
Která z písní vašeho otce je vám nejbližší?
"Big River. Velice ji miluji. Myslím, že je to mimořádné poetické dílo."
Jaké máte vzpomínky na poslední duet s otcem "September When It Comes"?
"Ta píseň je pro mne velmi výjimečná. Je to jako poslední rodinná fotografie. Je to pro mě hodně osobní, jako něco, co bych mohla darovat svým vnoučatům. Tato píseň zaujímá v mém srdci velice zvláštní místo."
Když zvážíte své současné aktivity, považujete se nyní více za zpěvačku nebo spisovatelku?
"Tyto činnosti nijak neodděluji, protože se navzájem velmi ovlivňují. Možná až mi bude 75 a nebudu moci zpívat, stále budu spisovatelka."
Pracujete v současné době na nějaké nové knize?
"Ano, na pamětech. Nemyslíte si, že ještě nejsem stará na to, abych psala paměti? Ne, dělám si legraci. Jsem rozhodně dost stará pro psaní pamětí. Také jsem napsala píseň The Good Intend, která je o třistaleté historii mé rodiny. V současné době rovněž pracuji na nové knížce pro děti."
Zaujal vás nějaký country interpret v poslední době?
"Jistě, před nedávnem jsem poslouchala například Joshe Rittera. Myslím, že ho můžete považovat za spíše folk než country. Potom Steve Earle, který je mým přítelem, a také mám velmi ráda Lucindu Williams. Poslouchám více folk než co by se dalo označit jako komerční country. V New Yorku nemáme žádné countryové rozhlasové stanice, takže si musíte najít něco sami, něco, co se dá chytit v rozhlasových vlnách. Táhne mě to spíše k textařům, dobrým textařům jako je například Emmylou Harris. Poslední album, které nahrála s Markem Knopflerem, je prostě užásné. "
Plánujete v letošním roce ještě nějaká turné mimo Spojené Státy?
"Již jsem hrála v Dublinu, Edinburgu a Londýně. V neděli hraji v Paříži a ke konci roku se chystám do Austrálie."
Děkuji.
(C) Petr Mečíř 2006. Všechna práva vyhrazena.