Jako náctiletý jste hrál v kapele spolu s Johnnym Paycheckem. Jaká je na něho vaše nejranější vzpomínka?
"Johnny Paycheck byl skvělý country zpěvák. Potom, co se přestěhoval do Nashvillu, pracoval jako sborový zpěvák pro Raye Price a Farona Younga. Pak se vydal na sólovou dráu slavil úspěchy s několika velkými hity. Měl jsem štěstí, že jsem hrál na dvou z nich. Jeden se jmenoval 'Take This Job And Shove It' a druhý ' Slide Off Your Satin Sheets'.
Když jste spolu hráli na Floridě, vystupoval pod jménem Donny Young. Jak jste se seznámili?
"Ano, tehdy byl Donny Young a hrál na basovku v kapele jednoho klubu. Já jsem tam šel poslechnout si kapelu a pak jsem byl požádán, abych s nimi hrál, tak jsem tam začal chodit každou sobotu a hrál 15 minut každou hodinu. Johnny byl v té kapele, ale nevydržel tam dlouho. Za krátký čas odešel a přestěhoval se do Nashvillu."
Když jste odjel do Nashvillu vy, chtěl jste být zpěvákem. Pamatujete si okamžik, kdy jste si uvědomil, že chcete být radši studiový muzikant?
"Ano, to když jsem poprvé uviděl práci ve studiu. Sledoval jsem Brendu Lee, které bylo tehdy 13 let, jak natáčí svůj první hit. Když jsem viděl ty muzikanty v akci, řekl jsem si zapomeň na zpívání, já chci dělat tohle."
Když jste v 60. letech natáčeli desky, bylo už tehdy jasné rozdělení žánrů jako tohle je country, tohle rockabilly a tohle rokenrol?
"Ale jo, už to bylo víceméně rozděleno. Ale jak šel čas, zase se to smíchalo dohromady."
Někteří hudební kritici říkají, že Elvis Presley navzdory svému ohromnému úspěchu country hudbě velmi ublížil a téměř ji přivedl do slepé uličky, když se dostal na vrchol a najednou to bylo jen o rokenrolu.
"Ale ne, přestože byl Elvis považován za umělce s kořeny v country, nikdy ho na country rádiích moc nehráli. Takže s tím tvrzením bych vůbec nesouhlasil."
Slyšel jsem, že Elvis obvykle nahrával v noci. Bylo tehdy běžné nahrávat ve studiu přes noc?
"Bylo běžné natáčet v noci, ale ne úplně celou noc a tak to rád dělal Elvis. Zaprvé, měl rád, když byl ve studiu klid a nikdo tam nebyl, jen on a muzikanti. Vždy když přijel do Nashvillu, tak se to nějak rozneslo a na parkovišti pak vždy čekaly stovky lidí jen aby ho viděly přijíždět. Takže měl raději zůstat dlouho vzhůru, protože když se pak skončilo, nikdo na něj nečekal. Bylo velmi těžké být hvězdou takové velikosti, neměl vůbec žádné soukromí, prostě žádné."
Také jste byl u toho, když Jordanaires přišli s nashvillských číslováním akordů. Používá se to dnes ještě?
"Ano, teď se to používá víc než kdykoliv dřív. Jordanaires byli skutečně první, kteří to používali a řekl bych, že já jsem byl ten, kdo to od nich převzal a rozšířil to mezi ostatní muzikanty. V současné době se to používá téměř při každé práci ve studiu."
I mimo Ameriku?
"Na některých místech ano. Mám přátele ve Francii, kteří to používají, přátele v Dánsku, kteří to používají a dokonce i přátele v Japonsku, kteří to používají."
Stal jste se mistrem v hraní na harmoniku, tedy předmět, který se přitom zdá velice jednoduchý. Trochu mi to připomíná Roye Accuffa, který byl mistrem v hraní si s jojem a kterého pak dokonce Richard Nixon požádal, aby mu něco s jojem ukázal. Chtěl po vás někdy někdo naučit něco s harmonikou, od kterého byste to nikdy nečekal?
"Ani ne, většina lidí, která chce něco naučit, nejsou muzikanti. Jsou to lidé v Nashvillu a pak fanoušci na koncertech, kteří za mnou přijdou a chtějí, abychom jim něco ukázal. Taky se ptají, jestli dávám lekce. Pravda je ale taková, že nikomu lekce nedávám. I když ted na podzim začnu dávat nějaké online lekce po internetu."
Před dvěma lety jste byl uveden do Country Music Hall of Fame a zajímalo by mě, zda toto prestižní členství s sebou nese nějaké výsady nebo povinnosti, jakože se třeba můžete účastnit budoucích ceremoniálů uvádění dalších členů a podobně.
"Ano, všech těchto dalších ceremoniálů se mohu účastnit, ale ve skutečnosti jsem od doby, co jsem byl uveden, pokaždé někde hrál. Také mohu kdykoliv jít do Country Hall of Fame a vzít s sebou tolik lidí, kolik jen chci."
Jaké předměty jste Hall of Fame věnoval, aby vás reprezentovaly?
"Mají tam můj klobouk a pak další věci, které jsem jim zapůjčil. Mají moji cenu Grammy, pak mé dvě ceny od Country Music Association a sedm cen z Academy of Country Music. Ten klobouk jsem jim věnoval, ty ostatní věci si zapůjčili."
Někdo říká, že nejvyšší poctou v country hudbě je získání titulu Umělec roku od CMA, pro někoho je to členství v Grand Ole Opry a pro jiné právě uvedení Country Music Hall of Fame. Jak to vidíte vy?
"Myslím, že všechna tato ocenění jsou důležitá. Chtěl bych být členem Grand Ole Opry. Před lety jsem tu možnost měl, ale přišlo mi, že tehdy ještě nebyl ten správný čas a pak se tam změnilo vedení. Musím za tímto snem ale jít až se vrátím domů. Už jsem si to rozmyslel, tak si tam musím sjednat schůzku s tím chlápkem. Ale ať to dopadne jakkoliv, svět se nezboří. Umělec roku je něco, co mi bylo velmi vzdáleno i v době, kdy jsem byl v kurzu, protože jsem považován za instrumentalistu a instrumentalisté v katogorii Umělec roku prostě nikdy nebudou, nikdy se tak nestane."
Natáčíte pořád ve studiu?
"Ano, jsem k dispozici. Zavolejte mi!"
Na jakých projektech teď pracujete?
"Právě jsem dokončil nové album. Je to pocta Hankovi Williamsovi."
Instumentálky?
"Jsou tam i nějaké vokály. Pozval jsem i několik hostů. Je tam dcera Hanka Williamse a pak country zpěvácí Ricky Skaggs a Roy Clark. Roy Clark byl uveden do Country Music Hall of Fame jako já. Tito tři hosté na tom albu budou společně s celou řadou skvělých muzikantů z Nashvillu."
Než jste si poprvé zahrál s Druhou trávou, věděli jste už něco o hraní v Čechách, třeba od umělců, kteří tu už hráli?
"Nevěděl. Zatelefonoval mi Petr Kuklík a zeptal se, jestli bych nevystoupil na festivalu ve Strakonicích. Zrovna jsem byl v Evropě, a tak jsem přijel. Kdybych byl v Nashvillu, tak bych kvůli jednomu festivalu nejspíš nejel. Docela často ale hraji ve Francii, tak nebyl problém zajet do Čech. Takže jsem přijel do Strakonic a tam jsem se seznámil s Druhou trávou."
Druhá tráva ale není jediná kapela, se kterou spolupracujete. Několikrát jste koncertoval s Country Sisters, které také zpívaly na vašem nedávném vánočním albu Charlie's Christmas Angels.
"S Country Sisters jsem jel dvakrát turné po Dánsku, ale už je to nějaká doba. Ano, taky jsem natočil druhé vánoční album a ony na něj nahrály vokály. Jsou fakt skvělé."
Chtěl byste spolupracovat ještě s jinými českými muzikanty?
"No, já jich kromě Druhé trávy moc neznám. Ale spolupracoval jsem třeba s Wabim Daňkem a pak taky společně vystupoval s Pavlem Bobkem."
Znáte kapelu Fešáci?
"Neznám."
Fešáci jsou jednou z nejznámějších českých country kapel a už dlouhá léta otevírají všechny své koncerty vaší instrumentálkou 'The Real McCoy'.
"Opravdu? Tak to bych od nich měl chtít nějaké autorské poplatky!" (smích)
Jak se vám v Čechách hraje?
"Je to skvělé, miluju to. Vystupuji s Druhou trávou, která tady má samozřejmě výbornou reputaci, takže na koncerty chodí spousty lidí. Navíc tu lidé hudbu opravdu milují. Mám na mysli, že naslouchají opravud každému tónu a to je skvělé. Líbí se mi to, protože když hraju na festivalech jinde v Evropě, tak všichni pijí pivo a pokřikují 'hele, zahraj něco dalšího!'" (napodobuje hlas opilce). "Tady je to ale skvělé."
S Druhou trávou už vystupujete docela dlouho. Naučil jste se od nich za tu dobu něco česky?
"Vím jak se řekne 'děkuji' a 'na zdraví'. Dvě důležité věci!" (smích)
OK, díky za rozhovor.
(Charlie McCoy & Petr Mečíř - Praha, 25.7.2011)
(C) Petr Mečíř 2012. Všechna práva vyhrazena.