Vždy se mi líbil srandovní název vaší kapely. Používali jste ono heslo "western swing není mrtvý, jen usnul za volantem" od samého počátku?
"Ne, to přišlo až později. Byl to prostě jen vtip. Jak by to znělo v češtině?"
Asleep at the wheel? To by bylo 'spící za volantem'.
"No, je to prostě jen idiom."
Začínali jste v roce 1969. Víš, jestli Bob Wills někdy viděl vaši show nebo slyšel vaši muziku?
"Ano, slyšel naše nahrávky a jednou jsme se s ním setkali. Je to velmi zajímavý příběh. Pracoval na projektu, který měl být jeho úplně posledním albem s názvem 'For The Last Time' pro společnost United Artists a pozval nás, abychom ho navštívili. Tak jsme tam přijeli a byli jsme mu představeni. On už byl na vozíčku, protože byl těžce nemocný. Řekli nám, že si s ním můžeme popovídat další den. On se pak vrátil na hotel, tu noc dostal infarkt a upadl do kóma a dva roky na to zemřel, takže jsme s ním nikdy nemluvili."
Jé, to mě mrzí, ale tak aspoň vás slyšel hrát.
"Ano, naší první nahrávkou byla jedna z jeho písní, on si tu kapelu mladíků poslechl a jak nám bylo řečeno, líbilo se mu to. Ale nikdy jsem s ním nemluvil."
Řekni mi něco o tom vašem muzikálu. Slyšel jsem o tom jen útržky a rád bych to viděl. Máte to natočené?
"Ne, jenom nějaké malé části, ale rádi bychom to nahráli na video."
Děláte ta představení stále?
"Ano, ale letos ne, možná na konci roku. Je to velmi nákladné. Někdy to hrajeme a někdy ne."
A ty tam hraješ muzikanta, který je jako host na turné s Bobem Willsem? Co je zápletkou?
"Záplatkou je příběh, který jsem ti zrovna pověděl. Je to o rozhovoru s Bobem Willsem, který jsem s ním nikdy nevedl. Duch Boba Willse se objeví v našem autobuse a my s ním mluvíme. Houslista Jason hraje Boba Willse a ještě je tam malý kluk, který hraje 10-letého Boba Willse. No a pak tam máme 24 herců, tanečníků a muzikantů, kteří společně vypráví celý příběh. Je to vážně dobré."
Naše společná kamarádka, Ruth Ellen Gruber, píše hodně o vlivu Divokého západu a západní kultury v Evropě. Jaký je tvůj dojem z obliby western swingu v Evropě?
"Cokoliv západního, kovbojská image je tady velmi populární a také známe německého spisovatele Karla Maye. A taky sem samozřejmě jezdíme hrát už 35 let, ať už to je do Anglie, Československa nebo obzvláště do Švýcarska. Lidé nás znají a zdá se, že se jim to líbí. Myslím, že western swing sem přišel z odnoží country hudby jako jeden z posledních. Předtím tu byl samý bluegrass a pak umělci jako Jim Reeves a teď lidé přicházejí na chuť western swingu. Když jsme tu hráli před 35 lety poprvé, tak jeden holandský novinář napsal, že jsme jazzová kapela, která vydělává na country (smích). Němeli nejmenší představu, kdo sakra jsme, tak jsme si nasadili na hlavu kovbojské klobouky, abychom měli v country úspěch."
Na koncertech tu jsou často k vidění oni evropští kovbojové v riflovém oblečení s kůží a třásněmi, kteří mají rádi tradiční country, takže western swing by měl přesně zapadnout do jejich hudebního vkusu.
"Před lety jsme hráli v Dánsku, kde měli velký kovbojský festival a všichni byli oblečeni v kovbojském a řekli nám 'hrajte víc té vaší kovbojské country a ne 'Chu Chu Boogie' a ty vaše jazzové a swingové věci'. To se jim tolik nelíbilo, ale myslím, že dnes už tomu lidé přicházejí na chuť." 
Moc se mi líbí deska 'Willie and the Wheel' a celé to působilo tak děsně přirozeně, že jste tohle album s Williem Nelsonem udělali, když s ním jinak spolupracujete už celá desetiletí.
"Ano, byl to splněný sen a všechno, v co jsem doufal, že to tak bude. Co ti mám k tomu říct, prostě to byl fakt zážitek."
Proslýchá se, že možná bude druhý díl...
"Ano, už jsme na něm začali pracovat, jen se teď řeší nějaké obchodní záležitosti s Willieho manažerem, ale doufám, že se to podaří zrealizovat."
Už jsi produkoval tolik krásných věcí pro tolik lidí, třeba desku "Swing" pro Suzy Bogguss. Jsi s ní stále v kontaktu?
"Že je to krásné album? Tu desku miluju. Už se s ní nevídám. Nahrála to a zmizela. Ale ano, je to nádherná deska."
Je pravdou, že jsi vymyslel umělecké jméno Wynonny?
"Ano, teda byla to ona, její matka a já. Už to je hodně dávno."
Kolik jí tehdy bylo?
"Bylo jí 13 a bylo to v Los Angeles."
A Wynonna je tedy nějaké město?
"Je to město duchů a píše se to WINONA, ne WY. Ale taky byl starý bluesový zpěvák jménem Wynonie Harris a Naomi slyšela, jak se o Wynoniem bavíme a řekla 'víte co, když se tam změní písmeno na A, je z toho Wynonna', a já řekl 'no jasně'. No a pak v naší písní 'Route 66' je fráze 'don't forget Winona', což se váže k městečku Winona, které bylo u dálnice Route 66 a a Naomi řekla 'myslím, že budu Christině říkat Wynonna.' A Wynonna, to je jedna z nejlepších zpěvaček všech dob, prostě nádherný has. Jsem rád, že se s nimi znám."
Zatím jste vyhráli 9 cen Grammy...
"Jo, to je fuk." 
Jak je vůbec možné zařídit, aby si Akademie vašich desek všimla, vždyť každý rok vychází tisíce a tisíce nových alb.
"Zatím se nám velmi dařilo a 6 z těch cen jsme dostali za instrumentálky s Chetem Atkinsem, Vincem Gillem a dalšími, takže to není moc o oblíbenosti. Ale také jsme dostali cenu za píseň, kde zpívám já a Lyle Lovett."
Jedním z mých oblíbených zpěváků z Austinu je Rick Trevino. Spolupracujete někdy?
"Ano, velmi často. Vystupuje s námi, a když máme koncert, Rick obvykle přijde s Miltonem [Trevinův manažer a kapelník, pozn. red.] a zahrají s námi 4 písně. Je to hodně dobrý zpěvák."
Byl jsem v Texasu a vím, že některé koncerty mohou být docela divoké. Jaký byl nejpodivnější předmět, který po tobě kdy chtěl někdo podepsat?
"Nejzvláštnějším případem byl chlápek, který měl moji podobiznu vytetovanou na zádech a chtěl po mě, abych se mu pod to podepsal a on si pak podle toho mohl nechat vytetovat můj podpis. To bylo nejdivnější. Bůh mu žehnej."
Hráli jste na festivalu Intercountry v Praze...
"Ano, hráli jsme tam spolu s Bellamy Brothers v roce 1988."
Jak na tebe Praha zapůsobila?
"Ó, no prostě úžasně. Lidé byli skvělí. Bylo to těsně před pádem komunismu. Tohle je legrační - nechal jsem si na památku 500 korunovou bankovku, protože na ní byly komunistické motivy. Bylo to velmi zajímavé, protože jsme nevěděli, jak se tehdy žilo v komunistické zemi. A navíc v Československu, které bylo samozřejmě nejpokrokově smýšlející zemí z těch všech. Bylo nám umožněno přijet a hrát, ale politická strana stále vše hlídala. Hráli jsme koncert a v prvních třiceti řadách viděli lidi v šedých kabátech."
Měli jste čas na prohlídku města?
"Ano, spoustu času. Prošli jsme nahoru a dolů Václavské náměstí, kde se konala revoluce."
"Víš, kdo byl Adolph Hofner? Když jsem přijel o Československa v roce 1988, někdo se měl zeptal, jestli Adolpha Hofnera a já řekl, že ano. Adolph Hofner byl starý western swingový muzikant, který byl Čechem a také zpíval v češtině. Jak víš, v Texasu je spousta Čechů. Byl to western swingový kovboj a zpíval a nahrával spousty westernových českých písní. Zkus si to najít: Adolph Hofner. Byl ze San Antonia, on a jeho bratr, narodili se v Texasu a jejich rodiče pocházeli z Československa. Také měli velký český festival a vždy pekli koláče (Ray řekl doslova "kolaches", pozn. red.)."
"V Texasu jsou Češi, Moravané, Němci, ale nejvíce imigrantů z Čech, nevím proč, byla v centrálním Texasu směrem nahoru k Waco. A také měli bratrskou organizaci s názvem SPJST, což je zkratka 5 českých slov ['Slovanská podporující jednota státu Texas', pozn. red.]. Proto je Texas takový, jaký je. Díky tradičním lidovým tancům, které si Texasané osvojili z české a německé kultury. A pivo! Přinesli s sebou pivo."
"Vliv Čechů a lidí z východní Evropy v Texasu je obrovský. Bez Čechů by to nebyl Texas a my to víme. Přinesli s sebou své tance a tahací harmoniku. A pak si Mexičani osvojili tahací harmoniku od českých a německých kapel a přijali to do své kultury."
Skvělé, moc děkuji za rozhovor.
(Petr Mečíř & Ray Benson - Mannheim, Německo 04.03.2012)
(C) Petr Mečíř 2012. Všechna práva vyhrazena.