Na počátku své kariéry jsi pracoval jako demo zpěvák. Kolik písní denně jsi tehdy nahrával?
"To se hodně lišilo. Někdy jsem nahrál 9, většinou ale tak 4-5 každý den. Nejvíc, co jsem kdy nahrál, bylo 12 za den."
A kolik pokusů jsi potřeboval?
"No, upřímně řečeno, když děláte 12 nahrávek, máte na každou jeden pokus. Takže jsem každou nahrál jednou a pak později jsem ji přezpíval a dotočil sbory. Byl to dlouhý den."
Než jsi začal jezdit vlastní turné, tak jsi otvíral koncerty jiných hvězd. Pro koho jsi třeba otvíral?
"Ve skutečnosti jich bylo jen několik. Nehrál jsem tolik po barech, několik let jsem se věnoval bluegrassu. A pak jsem se přestěhoval do Nashvillu a začal jsem nahrávat demo nahrávky. Ale předtím, na počátku mé kariéry, to jsem otvíral show skoro pro každého. Bylo jich tolik, že už si ani nevzpomenu - George Strait, Travis Tritt, Garth Brooks, no prostě skoro pro každého."
Byl jsi jedním z dlouhovlasých zpěváků, kteří se v polovině 90. let nechali ostříhat. Dostal jsi tehdy nějaké reakce od fanoušků?
"Ano, většině se to nelíbilo! Mé matce se to nelíbilo. Chtěla, abych si je nechal dlouhé. Ale mně vadily například v letním horku, protože s tím bylo hodně práce a přestalo mě to bavit. Tak jsem to chtěl trochu změnit."
Myslím, že jsi jediný umělec, který nahrál tolik písní od Dennise Lindeho. Vyhledával jsi jeho písně záměrně?
"Úplně první píseň, kterou jsem od něj slyšel, byl John Deere Green v roce 1991. Byl hodně excentrický a jeho demo nahrávky, které nahrál úplně sám ve svém domě a které mi poslal, byly velmi zajímavé. Nejprve se mi moc nelíbily, ale pak jsem začal sám volat jeho vydavateli a ptát se, jestli nemají nové písně od Dennise Lindeho. Oni mi poslali dvě nebo tři CD s jeho písněmi a já pak 4 nebo 5 z nich nahrál."
Nahrál jsi píseň Somewhere Under The Rainbow s očividnou inspirací v Čaroději ze země Oz. Proč si myslíš, že tato kniha a zejména film mají v dnešní době stále takový vliv?
"Myslím, že vás nechává použít fantazii. Pamatuji se, že jako dítě jsem měl všechny knihy s Čarodějem ze země Oz a četl jsem je pořád dokola. Otevřelo mi to oči a já byl schopný vžít se do příběhu v knize, bylo to fakt super. Takže myslím, že ta kniha umí nastartovat vaši fantazii."
Když si někdo čte tvůj životopis na Wikipedii, je tam odstavec s názvem "pád" (downfall), kterému jsem tedy vůbec nerozuměl...
"Já taky ne a jsem rád, že jsi to zmínil, protože jsem se podíval i na životopisy dalších a opravdu nikdo tam nemá 'pád'. No, očividně na Wikipedii může psát úplně každý. Jednou jsem to dokonce zkusil změnit, ale někdo to vrátil zpátky, tak nevím. Možná to můžeš zkusit změnit ty!"
OK, pokusím se (poznámka: několik dní po rozhovoru se Joeovi samotnému podařilo životopis opravit). Někteří kritici říkají, že tvoje písně se přestaly umísťovat na předních příčkách hitparád. kvůli posunu k moderní hudbě a textům. Myslíš si, že jsi tehdy opravdu zněl jinak než hlavní proud country?
"Ne, myslím, že jsem byl přesně ve středu. Stal jsem se docela populární díky nahrávání humorných písní. Singly, které jsme vydávaly, byly ale rozmanité typy písní. Řekl bych, že jsem v té době byl u zrodu tohoto trendu."
Některé z největších hvězd 90. let nahrávají ty nejlepší nahrávky své kariéry právě teď. Například Mark Chesnutt, Tracy Byrd, Tracy Lawrence, ty... Jak bys to vysvětlil?
"Myslím, že všechno záleží na talentu. Tím nemyslím, že jsme lepší než kdokoli jiný, ale tato skupina lidí měla hodně talentu, nehledě na to, co říká televize nebo rádio. Když dosáhnete věku 45 let, tak zčistajasna o svůj hlas nepřijdete. Ve skutečnosti se v mnoha případech může ještě zlepšit, protože máte mnoho zkušeností. Každý se snaží pokračovat v nahrávání, ale já zkrátka myslím, že to vše závisí na talentu."
Již dlouho podporuješ Petra Dulu a váš duet Long Gone Loner se dva týdny udržel na prvním místě evropské hitparády.
"To bylo fantastické, byl jsem z toho opravdu nadšený."
Máš s tou písní nějaké další plány? Nedáš ji třeba na příští album jako bonus?
"Víš, to bych sice mohl, ale ještě jsem o tom nepřemýšlel. Pro mě je to především Petrova píseň, já jen zpíval sbory a jednu sloku. Je to vzrušující pocit vědět, že se lidem v Evropě tak líbí. Taky mám ale pocit, že bychom se ji pak museli naučit a začít hrát v našich show." (poznámka: Joe se nakonec přece jen rozhodl píseň s Petrem Dulou a Veslári použít a vyšla jako bonus na výběru Ultimate Hits v červenci 2009).
Nedávno jsi začal vydávat Basement Tapes ("pásky ze suterénu"). Kolik máš celkem písní, které bys mohl takto vydat?
"Páni, no myslím, že jich může být tak dvěstě. Během let jsem nahrál různé písně, z nichž některé jsou lepší než ty ostatní a některé z nich jsou opravdu dobré. Tak jich chci jednou za čas pár vydat, aby lidé měli možnost si je poslechnout."
Během let jsi nahrál několik duetů, ale na své alba jsi umístil pouze jeden z nich. Máš plány na nějaké další duety?
"Můj oblíbený duet je s Mary Chapin Carpenter, Not Too Much To Ask. Mary Chapin byla velmi laskavá a požádala, jestli bych ho s ní nenahrál. Vždy jsem přístupný k takovým věcem, pokud ta píseň za to stojí. Teď se chystám nahrávat bluegrassové album, tak možná nahraju nějaký duet tam."
A co nové country album?
"Pracuji na něm, musím ho dokončit. Je to remake mých největších hitů. Pracuji na něm již celou věčnost. Měl jsem ale opravdu hodně hitů, díkybohu, ze kterých jsme mohli vybírat. Snad ho brzy dokončíme a vyjde i Evropě. Možná se tam objeví a pár novinek. Vlastně jsem nahrál pár nových duetů, teď jsi mi to připomněl. Jeden jsem nahrál s chlápkem jménem Bo Bice, který soutěžil na American Idol a druhý se skvělým zpěvákem Marcem Broussardem z Louisiany. Nahráli jsme pár starých rokenrolových písní."
Pokud si můžeš vybrat jak se dostat na koncert, jaký způsob dopravy preferuješ?
"Autobus. Nesnáším létání. Létání samo o sobě je otrava, navíc musíte projít letištěm a to opravdu nesnáším. Takže dávám přednost autobusu. Bus je velmi pohodlný, mám tak všechny své věci, mám TV, mikrovlnku, ledničku, kavalce, sprchu..."
Jak trávíš volný čas mezi koncerty?
"Hraju golf. Mám počítač, tak surfuju po sítí, odpovídám na emaily, koukám na televizi nebo poslouchám hudbu."
Chystáš se v blízké době do Evropy?
"Nevím, možná. Někdo to pro mě musí zorganizovat. Nedává mi smysl, abych tam letěl odehrát jeden koncert a zase se vrátil zpět, protože létání mi fakt vadí. Pokud bych tam jel, tak chci mít pořádně dlouhé turné. Ale jel bych opravdu rád. Už jsem byl jednou ve Švýcarsku a moc se mi tam líbilo, lidé byli skvělí a byl to velmi zajímavý zážitek. Ale abych tam jezdil často, to asi ne."
Víš něco o České republice?
"Upřímně řečeno, moc ne. Peter Dula mi poslal pohledy, fotky a informace o Slovensku. Pořád je vidím před sebou, průmyslově vypadající města, zelená pole, modrá obloha, hory a jezera, že jsem si říkal, že až se tam dostanu, musí mi to vše ukázat."
V prosinci ti bude 50. Máš nějaké zvláštní plány na oslavu?
"Já ne, ale ona asi jo" (ukazuje na manželku Theresu). "Každou chvíli mi něco tajně připravuje"
Theresa: "Možná poletíme do Evropy" (smích)
"Protože tak moc cestuji, velmi rád dělám párty doma. Možná si pronajmeme restauraci nebo klub někde ve městě a pozveme nějakou kapelu."
Skvělé, tak děkuji za rozhovor.
"Děkuji."
(C) Petr Mečíř 2008. Všechna práva vyhrazena.