Ve filmu Maverick s Melem Gibsonem jsi v závěrečných titulcích uveden jako herec, ale ve filmu jsem si tě nikdy nevšiml. Opravdu tam jsi?
"To máš kliku!" (smích) "Byl jsem v pozadí na scéně na parníku a sledoval hráče pokeru. Nikdy jsem nechtěl hrát ve filmech a prosil jsem je, abych tam nemusel být, ale oni bohužel trvali na tom, že každý, kdo zpíval na soundtracku, se musí objevit někde ve filmu. Takže tam jsem, s plnovousem a směšném převlečku a jsem rád, že mě nikdo nemůže poznat."
Dostal jsi více nabídek hrát ve filmech?
"Možná ano, ale ono se všeobecně ví, že o to nemám zájem, tak nevím. I kdyby nabídka přišla mému managementu, tak oni by jí odmítli a já se to ani nedozvěděl."
Na natáčení kterého videoklipu nejraději vzpomínáš?
"Ani jedno, žádné z nich se mi nelíbilo!" (smích) "Už jsem ti řekl, že jsem nechtěl hrát ve filmech a natáčení videoklipů nemám rád zrovna tak."
A to ani 'One More Last Chance'?
"No, zrovna tohle mě bavilo, protože jsem několik dní mohl hrát golf. Klipy, jejichž točení bylo zábavné, byly 'One More Last Chance', 'Don't Love Start Slippin' Away' a 'What The Cowgirls Do'. Řekl bych, že nejzábavnější bylo právě 'What The Cowgirls Do' s hercem Calvertem DeFortem, který po mnoho let hrát postavu Larryho 'Buda' Melmana v show Davida Lettermana. Souhlasil s tím, že si v klipu zahraje, přijel a skvěle jsme se bavili."
V klipu 'What The Cowgirls Do' hraje Rodney Crowell na housle a tebe jsem si všiml, jak hraješ na housle v jeho klipu 'Big Heart'. Šlo o nějakou sázku?
"Ale ne, spíš šlo o srandičku mezi nejlepšími kámoši. Pojď a pomoz mi to zkazit a já pak půjdu a pomůžu to zkazit tobě a tak dále."
Hraješ ještě občas na housle?
"Ne, moc často ne, jsem strašný houslista. Umím zahrát kousek tohoto a kousek tamtoho, aby to znělo jakžtakž dobře. Tento svět je plný úžasných houslistů, takže není žádný důvod, abych hrál já."
Postupem času jsi natočil množství duetů a jako host ses podílel na mnoha projektech. Je ale nějaký duet, který jsi chtěl vždy natočit, ale nikdy k němu nedošlo?
"Je mnoho těch, které jsem nenatočil a přál si je, ale já jsem v první řadě nikdy nesnil o tom, že bych se někdy mohl dostat tam a pořídit ty, které jsem už udělal. Opravdu nerad dávám něco dohromady násilím, mám rád, když se věci dějí přirozeně. Pokud se naskytne možnost pracovat s lidmi, se kterými jsem ještě nepracoval, rád tuto příležitost uvítám."
Pojí tě velmi dlouhá historie se CMA. Na který okamžik ze CMA Awards nejraději vzpomínáš?
"Bylo jich několik. Jedním z nich byla děkovná řeč Cindy Walker, když byla uvedena do Hall of Fame, to pro mě byl opravdu skvělý okamžik. Dále tam byla celá řada výborných hudebních vystoupení. Skutečně jsem si užil první vystoupení Mary Chapin Carpenter s písní 'An Opening Act'. V té době nikdo nevěděl, kdo to je, ona v té době měla jen několik prvních písní, které kdy natočila a udělala tam obrovský dojem a následně si vybudovala úspěšnou kariéru. Je třeba si uvědomit, že se této show účastním již 26 let, z čehož jsem ji po 12 let moderoval, takže jsem měl možnost viděl skoro vše, co se tam dělo. 
Vyhrál jsi neuvěřitelných 20 cen Grammy. Převyšuje některá z nich všechny ostatní, na kterou jsi obzvláště hrdý?
"Asi ta poslední, protože si vždy myslíte, že žádnou další už nedostanete. Ta první a pak ta poslední. Nikdy jste nemysleli, že byste mohli dostat první a potom, že můžete dostat ještě nějakou další. Myslím, že skutečnost, že jich je 20, dokazuje, že jsem byl vždy ochotný spolupracovat a dalšími
lidmi. Řekl bych, že více než polovina z nich je za instrumentální nahrávky, které jsem natočil s někým jiným. Pak jsem dostal Grammy za produkování nahrávek Amy [Grant] a pak za písně, které jsem napsal. Obzvláště si tedy cením různorodosti svých Grammy, protože nejsou jen pro mě coby pro umělce. Díky nim se cítím jako muzikálně celkem všestranný chlápek a rád dělám od všeho něco."
S Rickym Skaggsem ses seznámil v jeho kapele v Kentucky v roce 1975. Jakou na něho máš nejranější vzpomínku?
"Ve skutečnosti jsem byl ještě na střední škole, když jsme se poprvé setkali. Oba jsme hráli v okolí na stejných bluegrassových festivalech. Jsem Rickyho velkým fanouškem. Je to skvělý přítel a ve společné kapele jsme hráli jen chvíli. Pravděpodobně to pro nás nebylo úplně nejlepší hrát v jedné kapele, protože kapela nevydělávala moc peněz a já byl její nejnovější člen, takže to moc dlouho netrvalo, jen asi 6 nebo 8 měsíců. Ricky úžasným způsobem nese pochodeň za akustickou hudbu a pak hudbu, na které vyrůstal, bluegrass a v této oblasti opravdu není nikdo lepší než Ricky."
Zhruba před rokem Eddie Bayers připustil, že by se mohli obnovit Notorious Cherry Bombs. Pracujete na tom něbo je stále brzo o tom mluvit?
"Nemyslím si, že se něco uskuteční. Je vždy zábava se společně sejít a něco natočit. Je mezi námi velmi dlouhé a upřímné přátelství, které začalo velmi dávno, před více než 30 lety. Pokud někdo bude chtít něco podniknout, nejsem proti a jdu do toho. Ta poslední deska, co jsme natočili, byla výborná, ale jak víš, široce ignorovaná. Myslím, že na tom moc nezáleží, jsem rád, že jsme ji udělali, skvěle jsem se při ní bavili a pravděpodobně zase něco podnikneme. Ta příležitost přijde sama, prostě počkáme a uvidíme."
Právě pracuješ na novém albu a mě by zajímalo, kterému disku z projektu These Days se bude nová nahrávka hudebně přibližovat.
"Hmm, dobrá otázka. Doufám, že žádnému. Myslím, že hlavním faktorem všech mých desek vždy byly obsažené písně a právě písně diktovaly, jaké album to bude. Myslím, že hodně těch nových písní se vůbec nepodobá těm, které jsem nahrál na poslední album. Pořád zpívám a hraju stejně a i písně si můžou být podobné, ale v mé mysli se liší. Snažím se být autentický a vytvořit nahrávky, které k daným písním nejlépe pasují. Kam to bude směřovat a ke kterému žánru se o přiblíží pro mě vůbec není důležité. Rád dělám muziku, to je vše."
Jenny se vdala před dvěma měsíci. Jsi připraven stát se dědečkem až to přijde?
"Až se to stane, tak určitě! Zasloužil jsem si to!" (smích)
Takže si pak pořídiš hůl a dýmku a budeš vysedávat na terase?
"No jasně!" (smích) "Myslím ale, že to chvíli potrvá, než budou mít děti. Zdá se, že nikam nepospíchají, chodili spolu hodně dlouho, než se vzali. Tvoří nádherný pár, jeden pro druhého jsou tím pravým. Nevidím u nich nic jiného než vyhlídky na skvělý život."
Vadí ti, když se k tobě lidé hlásí na veřejnosti?
"Ne, mám rád lidi. Nikdy jsem ze žádné části mé kariéry neutíkal. Vím, že jsem normální a myslím, že některé lidi velmi překvapuje, když zjistí, že jsem tak lehce přístupný. To všechno je proto, že chci být normální a chci být viděn jako normální. Miluji to, co dělám a jsem vděčný, že se to lidem libí. Nepotřebuji utíkat do ústraní a žít na výši. Ničeho se nebojím, takže normálně chodím po světě a když mě někdo pozná, nic se neděje."
Díky za rozhovor.
Vince Gill - "What The Cowgirls Do"
(C) Petr Mečíř 2010. Všechna práva vyhrazena.