Brooks & Dunn: Seznamte se s Coyote Brothers

Autor: Petr Mečíř

foto: CountryZone.net

Rozhovory 21.08.2010

Pořízení rozhovoru s Brooks & Dunn bylo mým dlouholetým snem. Toto legendární duo je spolu s Alanem Jacksonem, Georgem Straitem a Rebou McEntire jedinými umělci, kteří i po 20 letech stále bodují v hitparádách. Většina současných superhvězd včetně Keitha Urbana a Tobyho Keitha vděčí za svůj úspěch právě Brooks & Dunn, kteří na svá monumentální turné brali spousty začínajících umělců, kterým pomohli nastartovat kariéry. V roce 2009 oznámili ukončení spolupráce a plány na sólové dráhy po skončení jejich rozlučkového turné v září 2010. Pro rozhovor jsem si nakonec zaletěl na otočku na jeden z jejich posledních koncertů do Little Rock v Arkansasu. Ronnie Dunn a Kix Brooks byli úžasně přátelští a dozvědl jsem se o nich spoustu zajímavých informací.

Byli jste někdy v Evropě? Aspoň na dovolené?

Ronnie: "Ne, nikdy."

Kix: "No, hráli jsme na festivalu Frutigen ve Švýcarsku hned na začátku naší kariéry a to bylo jediné vystoupení, co jsme tam hráli. Bylo to náš první nebo druhý rok, co jsme koncertovali. A pak moje sestra bydlí v Itálii, tak jsem byl i několikrát v Itálii. Vždyť tys byl taky v Itálii!"

Ronnie: "Ano, byl! Byl jsem v Itálii a strávil tam více než měsíc. Pořádně mě poslouchej a začni rozhovor od začátku!" (smích)

Kix: "Mám pocit, že se na Itálii snaží zapomenout..." (smích)

Ronnie: "Ne, měli jsme se skvěle. Vzal jsem manželku, děti a pár přátel, kteří vzali také své děti. Bylo to fakt náročné."

Vím, že jsi sběratelem ruského umění. Nechystáš se tedy do Ruska?

Ronnie: "No, už jsem tam byl pozván nejméně stokrát a chlápci, se kterými obchoduji, jsou z muzea ruského umění v Minneapolis. Ray Johnson, který tam pracuje, je ruským velvyslancem a ten mě do Ruska zve v jednom kuse. A já obvykle nemám čas kvůli koncertování a když nekoncertujeme, tak odpočíváme doma. Ale rozhodně se tam chci podívat, mám to v plánu."

Jaké nejcennější kousky by se v tvé sbírce našly? Kix Brooks

Ronnie: "Mám díla od výborného umělce Gelyho Korzheva, potom bratři Tkachyovové, dvoje dvojčata, kteří spolu malují. pak Gerasimov, Arkady Plastov, je jich hodně."

Kixi, sbíráš taky něco, třeba láhve od vína?

Kix: "Láhve od vína, jasně!" (smích) "Mám vinici hned na okraji Nashvillu a to je moje aktuální vášeň posledních několika let. Moje žena sbírá koně, máme farmu na okraji Nashvillu a rád bych tuto sbírku pokud možno zredukoval. Máme jich strašně moc! Je to zábava a ona má aspoň co dělat, když jsme na turné, takže je skvělé, že má vlastní zájmy a může se jim věnovat, když jsme tak často pryč."

Sbíral jsi něco jako dítě, třeba známky nebo mince?

Kix: "Ve skutečnosti ano, sbíral jsem známky i mince a svou sbírku známek stále mám. Dokonce jsem získal od nějakých známek i jejich první edice - mám jich stovky!"

Ronnie: "Ty je pořád ještě máš? Super!"

Kix: "Mám je, ale teď nedávno jsme se stěhovali a úplně jsem na ně zapomněl. To je vždy, když se stěhujete, máte všechno v krabicích a pak na něco zapomenete. Kdysi byly strašně cenné známky se Zeppelinem, skutečné rarity, a já jsem jako dítě hrozně chtěl, aby mi je někdo koupil. To je jak když si něco prohlížíte v katalogu a říkáte si, že si to nikdy nebudete moct dovolit a já chtěl právě ty letecké známky se Zeppelinem. Tak když jsme pak začali jezdit na turné a vydělávat peníze, koupil jsem si celou sérii, jen abych je měl. Když jsme se stěhovali, tak je je všechny vyndal z krabic, prohrabal se jimi a zase je vrátil zpět."

Ronnie: "Já ti povím něco veselého - historku o Brooks & Dunn. Oba sbíráme opaskové přezky. Jsou to rodeové přezky, protože během let jsme hráli velmi často na rodeu. Teď zrovna jsme byli uvedeni do síně slávy rodea v Houstonu. Myslím, že v Houstonu je to největší rodeo v Americe. Když tam někdo hraje, tak mu pokaždé dají opaskovou přezku. Bylo nám jedno, kolik dostaneme zaplaceno, ale hlavně jsme chtěli, aby nám dali ty přezky!" (smích)

Řekni mi o Bomshell Betty. Minulý týden ses pokusil překonat rychlostní světový rekord na solném jezeře v Boneville. Jak ses dostal ke spolupráci s Jeffem Brockem?

Ronnie: "N Ronnie Dunn o, Bomshell Betty byl tak trochu propadák. Je to buick z roku 1952 a vypadá jak auto z filmu Šílený Max, prostě šílenost. Byli jsme na jezeře v Bonevillu a při mé první jízdě odešlo palivové čerpadlo. Je to třímílová dráha, vlastně čtyřmílová, kde tři míle zvyšujete rychlost a já jel po dvě míle rychlostí 115 (184 km/h) a snažili jsme se dosáhnout 130 (208 km/h). Musel jsem dosáhnout 130, aby mě pustili na rychlou dráhu jako pilota-nováčka. Odešlo palivové čerpadlo, tak na něm přes noc pracovali a spravili ho. Majitel auta, Jeff Brock, požádal o ranní zkušební jízdu. Takže já, ustrojený v kombinéze, na něho čekal, až udělá zkušební jízdu, on jel, překonal rekord - 134 (214 km/h), ale zavařil motor. Já potom jenom nasedl na autobus a jel domů."

Vrátíš se do Bonevillu příští rok?

Ronnie: "Nevím, teď říkám ne, ale za rok se z toho dostanu a možná budu připraven to zase zkusit."

Když je řeč a závodění, před lety jsem dělal rozhovor s Lynn Anderson, která řekla, že dávala Kixovi hodiny ve svazování telat...

Kix: "Jo jo, ona se tomu věnuje už hrozně dlouho. Možná, že pořád má nějaké koně. Dělali jsme spolu několik jezdeckých soutěží a jo, ona umí jezdit, je to kovbojka!"

Ronnie: "Lynn jezdí odjakživa. Šéf našeho labelu, Tim DuBois, který měl kdysi Arista Records, si koupil velký dům v Nashvillu, nedaleko od nás, který předtím patřil Lynn. Všude ve vjezdu byli koně a zdi domu byly rovněž vymalovány koňmi. Je to velká kovbojka!"

Lynn taky říkala, že jste závodili v autech.

Kix: "Ano, Ronnie a já jsme měli ta malá autíčka, říkalo se jim Legend Cars. Můžete si je představit jako takové bugatky, zmenšeniny skutečných aut v měřítku 5:8, váha asi půl tuny a měly motor 1200 ccm z Yamahy. Byli jsme na velké rychlostní dráze v Charlotte, kde je závodní škola Richarda Pettyho a pak nám ukázali tato malá autíčka, který byla rychlá a zábavná, tak jsme si jich pár koupili a dřív, než jsme se nadáli, jsme měli vlastní závody v Nashvillu na dráze a asi tři roky jsme do toho byli skutečně zapálení. Závodili jsme tam prakticky pořád."

Ronnie: "Pak se objevili noví chlápci, kteří nás začali porážet, tak jsme toho nechali." (smích)

Kix: "Přesně, když jsme už nebyli nejrychlejší na dráze, tak jsme sebrali míč a šli domů, jak se říká v Americe. Ale byla to vážně zábava, možná ta nejzábavnější věc, jakou jsme kdy zažili."

Když jste zakládali duo a vybírali jméno, slyšel jsem, že jste měli na výběr asi 50 jmen včetně 'Oklahoma Show Dogs'.

Ronnie: "Měli jsme tohle a pak ještě Coyote Brothers, Scorpions, bylo jich strašně moc, několik stránek plných jmen."

Vybavíte si ještě nějaká?

Kix: "Coyote Brothers je jediné, které si pamatuji, že jsme opravdu zvažovali. Bylo to přesně to, co vyjadřovalo náš postoj. Ale je to srandovní, když se nad ním zamyslíte jako nad názvem pro kapelu. Myslím, že je jednodušší pro rockovou kapelu přijít se jménem třeba jako 'Blind Rockin' TV Sets' nebo podobný nesmysl. V country to ale buď zní jako že se snažíte být strašně cool a nebo strašně praštění, tak jsme si řekli ale co, prostě se budeme prezentovat pod našimi vlastními jmény."

Ronnie: "Je to jako texty v country music - všechno je skutečné."

Z dnešního pohledu to je velmi srandovní, je to něco jako když se Alan Jackson měl původně jmenovat John Hubert.

Ronnie: "Opravdu? Hubert? Ha! To je mazec, tohle jsem tedy ještě neslyšel!" (smích)

Kix: "To asi když s ním ještě pracoval DuBois!" (smích)

Dostali jste nějakou zpětnou vazbu od Gartha Brookse na nahrání 'Garth Must Be Busy' s Cledusem T. Juddem?

Kix: "Ne, myslím, že Garth má na práci důležitější věci..."

Ronnie: To byla Cledusova spontánní záležitost. Nahrál ji u sebe doma a my k ní nahráli svoje party."

Kix: "A ani to nebylo žádné významné gesto proti Garthovi."

Dokončil jsi natáčení sólového alba?

Ronnie: "Ne, ještě budu mít jedno natáčení ve studiu a pak snad bude hotovo."

Album tedy vyjde v příštím roce?

Ronnie: "Možná, ale teď o tom nemůžu mluvit, když Kix sedí vedle mě! On ti o svých plánech taky nic neřekne!" (smích)

Kix: "Já ti povím všechno, co vím. Vlastně promiň, já nesmím nic říkat..." (smích) "Prostě jen dál píšu nové songy."

Ronnie: "Není kam spěchat."

Kix: "Nemá smysl vydávat novou muziku dokud ji nebudou všichni fanoušci vyžadovat."

Takže se asi soustředíš víc na klubové hraní s textaři jako jsou Bob DiPiero?

Kix: "Teď v říjnu budeme s Bobem dělat show s Chicagu a pak asi trochu zvolním a zamyslím se, zda se chci věnovat kariéře jako sólový umělec. A taky se chystám znovu do Afghánistánu na USO tour. Kam přesně mi neřeknou. Hrozně rád hraju po večerech se zpívajícími textaři, ale tyto seance probíhají pořád a já se budu muset zaměřit na to, zda nechci zkusit něco jiného. Někdy se prostě dostanete k tomu či onomu."

Zařadíš na nové album píseň 'The American Way'?

Ronnie: "Hmmmmm, ty víš i o tomhle..." (smích) "Nevím, co myslíš ty?"

No, je to skvělé a hlavně se mi líbilo to video, bylo fakt trefné.

Ronnie: "Ano, mám skvělého chlápka jménem Thien Phan, se kterým spolupracuji. Je fakt na takovéto věci dobrý. Je zábavné sledovat, jak tito mladí hoši pracují a tvoří a jak levně to vše lze pořídit v porovnání s věcmi, které jsme natočili v minulosti. Opravdu jsem si to užil, líbil se mi ten undergroundový přístup, jakým jsme to stvořili."

Nahrání této písně bylo výrazným politickým gestem, které mě přímo nutí se zeptat, jak jste se cítili, když demokraté použili 'Only In America' ve své kampani.

Kix: "Byla to zábava. Pro mě to není politická píseň, není ani vyloženě republikánská, ani demokratická. Ta píseň je o svobodě v naší zemi a o tom, že každý může snít tak, jak jen chce, o tom to je. Fakt, že lidé v naší zemi, ať už jsou republikáni nebo demokraté a zejména potom, co ji použili republikáni a demokraté ji pak nepovažovali za politickou pouze pro jednu stranu a taky ji použili, bylo velmi lichotivé. Je to píseň o naději a svobodě a cítil jsem se poctěn tím, že si naší píseň vybrali"

Víte něco o České republice?

Kix: "O tvé zemi toho moc nevím."

Ronnie: "Já odjakživa mluvím o tom, že se chci podívat do Prahy. Myslím, že je to jedno z nejhezčích měst na světě."

A jakmile uvidíš Prahu, tak začneš sbírat české umění!

Ronnie: "To možná začnu!" (smích) "Mám přátele, kteří v Praze byli a úplně se rozplývají, že je to jedno z nejlepších měst na světě. Jakže se tomu říká, Stověžaté město?"

Ano, přesně tak. Tak díky za rozhovor a na viděnou v Praze.