Před pár měsíci jsi vydal nové album "Rollin' With The Flow'. Chtěl bys k nějaké písni natočit videoklip?
"Ano, je to v jednání. Nejsem si ale jistý, jestli to uděláme. Zatím vyčkáváme, jestli se té písni bude dařit v rádiu, než vydáme peníze za video. Teď už to není tak důležité, jako to bývalo. Není to tak důležité pro staršího umělce než jak to je pro nového. Nějaký videoklip natočím, když se to po mě bude chtít, ale velký fanda točení klipů zrovna nejsem."
Máš na mysli klip k písni 'Come On In'?
"Ano, mohli bychom něco natočit, uvidíme."
Máš nějaké nápady jak by ten klip mohl vypadat?
"Uvažujeme o tom, že pokud to video natočíme, pozveme spoustu hostů, nějaké mé přátele, třeba Willieho Nelsona, Hanka Jr. a další hvězdy z té starší generace, potom několik mladších hvězd, ještě přesně nevím. Zatím si s tím plánem jen tak pohráváme, ale jestli to toho půjdem
e, uděláme to ve velkém. Pokud mám natočit klip, tak by to byl tento."
Jaký ze svých klipů máš nejradši?
"Ze svých? 'Too Cold At Home'. Tohle je mé oblíbené, protože se natáčelo v mém rodném městě Beaumontu, TX a ti lidé, co ve videu tancují, jsou moji přátelé a rodina. Taky tam řídím svůj starý truck, který jsem tehdy měl."
A taky jsi tam předvedl trochu herectví...
"No, ani moc ne, fakt jen trochu. Sezení v baru, řízení auta, to pro mě není moc herectví." (smích)
Jaké písně na novém albu považuješ za největší perly?
"Tak samozřejmě 'Whiskey's Fine', ta je má oblíbená. To CD je plné perel, všechno to jsou skvělé písně. Myslím, že zní lépe než cokoliv, co jsem předtím nahrál, protože jsme si s ním dali na čas. Pracovali jsme na něm opravdu dlouho, trvalo nám dva roky ho natočit. A jsou fakt výborné písně, je tam poslední píseň, kterou napsal Keith Whitley. Napsal ji s Hankem Cochranem těsně před smrtí a přede mnou ji nikdo nikdy nenahrál, takže je to pro mě velká událost. A pak samozřejmě 'If The Devil Brought You Roses', ta byla napsána Tonym Stampleym na konci 80. let nebo začátkem 90. let pro Hanka Williamse Jr., ale ten ji nikdy nenahrál. Takové písně jsou mým šálkem čaje a jsem rád, že je mám na albu."
A pak 'A Long Way To Go'.
"Jasně, 'A Long Way To Go'. Tu jsem napsal s Rogerem Springerem. Je o mně jak jsem vyrůstal v Beaumontu, dalo by se říct, že vypráví můj životní příběh."
A je ten příběh pravdivý? Skutečně ses takto setkal s Waylonem Jenningsem v 70. letech?
"S Waylonem jsem se setkal až později, kdy se nastartovala má kariéra. Museli jsme to upravit, aby to znělo zajímavěji, jakože jsem ho potkal, když jsem byl teenager. Ale všechny tyto věci mi řekl, jako že měl před sebou dlouhou cestu a o věcech, které bych o něm ani vědet nechtěl a tak podobně."
Nemyslíš, že by bylo na čase vydat Greatest Hits II?
"Myslím, že ano. MCA vydalo první výběr hitů a pak když jsem odešel z jejich labelu, vydali 20th Century Masters, další výběr hitů. Raději bych spíš vydal nějaký rozsáhlejší výběr, možná dvoudiskovou kolekci mých písní za poslední léta, protože jsem nahrál spoustu věcí, které ani nebyly singly a já bych chtěl, aby je lidé slyšeli."
A co třeba 
DVD s videoklipy?
"To by bylo skvělé, DVD plné videoklipů a k tomu ještě záznam živého koncertu. To by bylo fajn."
Před pár lety jsi nahrál duet s Tracym Byrdem na jeho album. Chtěl bys s ním nahrát ještě nějaký a vydat ho na svém albu?
"Já ti povím, co bych chtěl udělat. Rád natočím další duet s Tracym, ale mým hlavním cílem je teď natočit duet s Hankem Williamsem Jr. Několikrát jsem nahrával s Georgem Jonesem, Waylonem Jenningsem a rád bych ještě nahrál nějakou píseň s Hankem Jr."
Rozhodl ses už, jakou píseň natočíte?
"Dokonce jsme se bavili, že bychom nahráli duet na mé poslední album. Až to uděláme, tak to určitě bude zbrusu nová píseň, něco jako 'If The Devil Brought You Roses', něco v takovém stylu.'"
George Jones právě vydal album dosud nevydaných duetů Burning The Playhouse Down, na kterém je jeden s tebou s názvem "When The Grass Grows Over You". Existují ještě nějaké duety, které jsi nahrál a nikdy nebyly vydány?
"Myslím, že ne, teď už byly vydány všechny. Nahrávka na tomto albu byla druhou písní, kterou jsem nahrál pro Bradley Barn Sessions. Nahráli jsme dvě písně a oni vybrali jednu na album. Můj nejoblíbenější duet, jaký jsem kdy nahrál, byl s Lee Ann Womack. To byla úžasná nahrávka a já si přál, aby to byl singl. Lee Ann se mnou později nahrála vokály na mém songu na jednom z předchozích alb, Savin' The Honky Tonk'. Nahráli jsme píseň Keitha Whitleyho 'Would Your Arms Be In This Way'. To je taky má oblíbená nahrávka, i když to nebyl duet."
Chtěl bys nahrát nějaký duet s další zpěvačkou?
"Ani ne, nejradši mám Lee Ann a Tammy už není mezi námi, ta byla má oblíbená předtím. Teď je mojí oblíbenkyní Lee Ann."
Právě jsem si vzpomněl na další duet, který jsi nahrál a ten pak nikdy nevyšel. Ústřední duet k turné Rockin' The Roadhouse Down, který jsi nahrál s Joem Diffiem a Tracym Lawrencem.
"Ano, ale tuhle píseň jsme nahráli jen kvůli té tour."
Jasně, ale je to přece taková pecka, měla by někdy vyjít...
"To jo, byla dobrá, ale teď už je na ní trochu pozdě. Už spolu nekoncertujeme."
Joe Diffie před několika dny nahrál live album v Billy Bob's. Chtěl bys ta
ky nahrát nějaký živák?
"O tom se bavíme už léta a ještě jsme se k tomu nedostali. Průběžně nahráváme naše show již 18 let a nahráli jsme toho opravdu hodně. Uvažovali jsme, že z toho jednou vytvoříme album, ale nahrávací společnost, Lofton Creek, by to musela chtít vydat. Nevím, jak by ta nahrávka byla úspěšná. Pokud se do toho dáme, možná to nejdříve vydáme přímo pod labelem Billy Bob's a uvidíme, jak se to bude prodávat. Ale určitě, o live albu se bavíme jako o jedné z možností."
Co tvoji kluci? Hrají na něco?
"Jasně, všichni tři hrají."
Waylon mi říkal, že se brzy chystá založit rockovou kapelu.
"No, to by spíš jen chtěl. Hraje na kytaru a jde mu do docela dobře. Stále se učí, chodí na hodiny. Momentálně je víc zaměřen na rokenrol. A taky je skvělým bubeníkem. Hraje od svých tří let a je fakt hodně dobrý. Můj prostřední kluk, Casey, velmi dobře hraje na piano. Líbí se mu country music a taky má rád Billyho Joela a pianovou muziku. Je do muziky hodně zapálený a taky zkouší psát písně. A Cameron, můj nejmladší, se zrovna učí hrát na kytaru. Jde mu to dobře a taky rád zpívá. Všichni tři jsou muzikanti."
Myslíš, že by někdy mohli hrát v tvé kapele?
"No, to by oni asi nechtěli. Mají své vlastní oblíbené hudební styly. Nejdřív chci, aby dokončili školu a šli na vysokou. Byl bych radši, kdyby si našli jinou práci a hudbě se věnovali jen zájmově, protože muzikantství není příliš stabilní práce. Nikdy nevíte, kdy bude vaší kariéry konec. Je velmi těžké udržovat si hudební kariéru a živit se jí."
Vadí ti, když se k tobě hlásí fanoušci na veřejných místech?
"Ne, s tím n
emám problém. Díky tomu máte pocit, že jste něco dokázali. Obzvláště když k vám přijdou mladí lidé a řeknou, že poslouchají vaše nahrávky. Řeknu vám, že mi dělá hodně dobře, když ke mně přijdou zpěváci, kteří v současné době bodují v hitparádách a řeknou, že vyrostli na mé muzice a že jsem pro ně byl inspirací. Na jednu stranu si tím připadám trochu jako stařec, ale na druhou stranu mám díky tomu pocit, že jsem něco dokázal. Velmi si toho vážím, protože i já jsem fanoušek. Stále se začnu třást, když jsem v blízkosti George Jonese a to už ho znám 20 let. Jakmile se dostanu do jeho blízkosti, tak nemohu mluvit a koktám. Když ke mně tedy přijdou stejným způsobem nějací mladí lidí, tak si to užívám. Díky tomu si uvědomím, že jsem něco dokázal, že jsem skutečně něco dokázal. A vždy se snažím, aby se cítili uvolněně, jak to pro mě vždy dělal George Jones."
Připojíš se občas na internet, aby ses mrknul na svoje stránky a přečetl si vzkazy a komentáře od fanoušků?
"Jasně, skoro pořád, je to zábavné."
Odpovídáš někdy fanouškům na vzkazy?
"No, nedělám to přímo já, ale řeknu svým spolupracovníkům, co tam mají napsat. Počítače jinak celkem ignoruju. Jsem ze staré školy a příliš se v tom nevyznám."
Co nějaké další turné do Evropy?
"Rád bych zas něco podnikl, možná příští léto. Rád bych zas do Evropy jel. Byl jsem tam již několikrát a vždy to bylo skvělé. Miluju evropské jídlo, miluju lidi. Koncertní sály jsou vždy skvělé, publikum je vždy skvělé, zkrátka jsem se nesetkal s ničím špatným. Nemůžu o Evropě říct vůbec nic negativního."
Pozoruješ nějaké rozdíly v reakcích publika v USA a Evropě?
"No, je to skoro všude stejné. Ani bych nepoznal, kde zrovna hraju. Kdybyste zavřeli oči a nevěděli, kde jste, tak byste to nepoznali, protože publikum je vždy skvělé. Jejich reakce bývají dost hlasité a velmi rádi pijí a baví se. To se mi na tom vždy líbí. Když někde probíhá velká party, rád tam zahraju."
Díky za rozhovor.
(C) Petr Mečíř 2008. Všechna práva vyhrazena.
