Nashville 2013 - Den 18 - Ralph Emery

V sobotu ráno ve Franklinu mi pár lidí dalo své vizitky a jeden týpek mi nadšeně oznamoval, že nějaký jeho kamarád Ralph se zná s Timem McGrawem a že bych s ním mohl udělat rozhovor o tom, jak se s ním zná. Odpoledne mi pak někdo volal a po prvních slovech, kdy se představil "Hello, my name is Ralph..." jsem si říkal "bože, to je ten blbec, co zná Tima McGrawa..." Jakmile ale volající dokončil větu, málem jsem upadl. "Hello, my name is Ralph Emery"." Ralph Emery je nejvýznamnějším televizním a rozhlasovým moderátorem a za posledních 60 let dělal rozhovor s každým v country hudbě aspoň stokrát. V 60. letech vymyslel přezdívku pro George Jonese - The Possum, která se používá dodnes. Dlouhá léta je to můj vzor, mám od něj tři knížky a před lety v Texasu dokonce někdo nazval mě "Evropským Ralphem Emerym", na což jsem tehdy reagoval, že mám před sebou ještě 50 let práce, abych se mohl aspoň vzdáleně přiblížit. Ve středu jsem se Jo Walker-Meador zmínil, že jsem se s Emerym chtěl vždycky setkat a pár dní na to bác, Ralph Emery mi sám volá! Požádal jsem ho o rozhovor a domluvili jsme si schůzku na pondělí.

V neděli jsem se na schůzce s Loudillou Johnson pochlubil, že mi volal "nejslavnější TV a rozhlasový moderátor všech dob" a Loudilla na to: "Cože, opravdu ti volal Ralph Emery???"

S Emerym jsem se setkal v kanceláři Marka Traila na Music Row. Ralph Emery měl vždycky pověst člověka, který dokáže navodit velmi pohodovou atmosféru a jeho rozhovory s hvězdami byly vždycky velmi neformální a pohodové. Na jednu stranu je trochu děsivé vůbec chtít dělat rozhovor s člověkem, který je v této oblasti absolutní špičkou, ale na základě jeho pověsti jsem si říkal, že pro mě bude mít pochopení. Musím říct, že mi to ale nijak neulehčil. Emerymu je 80 let a za mnou přijel evidentně jen proto, že ho o to požádala Jo Walker-Meador. Hned na začátku na mě vybafl: "Proč jsem tady? Co po mě chceš??" - "No já se s vámi chtěl vždycky setkat a udělat rozhovor..." - "A proč jako???"

Rychle jsem pochopil, že je velmi otrávený současnou hudební produkcí a když jsem mu řekl, že dělám dva pořady v rádiu, ihned si začal kontrolovat, zda hraju muziku, jakou on schvaluje a měl jsem pocit, že kdybych řekl, že hraju současný mainstream, že by se sebral a odjel. "Hraješ Bucka Owense a Merlea Haggarda??" - "Ano, občas ano." - "A co Dolly Parton a Barbaru Mandrell??" - "Jo, ty taky občas." - "A co Ray Price??" - "Ray Price, ehm... Ray Price.. ale vlastně jo! Před pár měsíci, když měl Ray Price tu aféru s Blakem Sheltonem, tak jsem pouštěl něco od Price, abych ho podpořil" (uff, to jsem si oddychl, byl jsem v suchu). Po těchto slovech se Emery uklidnil a po pronesení několika vulgárních komentářů na adresu Blakea Sheltona jsme se mohli pustit do rozhovoru.

Ukázalo se, že Ralph Emery je velmi konzervativní a řadu současných trendů vůbec neuznává. Internet například považuje jako způsob propagace pouze pro ty zpěváky, kteří nejsou tak dobří na to, aby se dostali do televize. Snažil jsem se vést rozhovor o jeho práci a na to, jak on dělal rozhovory. Nechtěl jsem po něm žádné historky o slavných lidech, protože těch má plné knížky. Dostal jsem od něho velmi cenné pohledy a názory na přístup k dělání rozhovorů.

Celou dobu jsem měl pocit, že mě zkouší. Když jsme třeba mluvili o filmu Walk The Line, říkal: "A ta herečka, která hrála June, tak ta... víš vůbec o kom mluvím???" - "Samozřejmě, Reese Witherspoon, je z Tennessee." - "Ano, tak její otec je můj zubař a měli o June velmi málo materiálů, tak jsem jim dodal všechny své rozhovory s June Carter Cash za 40 let, aby si ji mohla nastudovat." Když došla řeč na Rogera Millera, ptal se mě, jestli jsem se s ním někdy setkal a já odpověděl, že když Roger Miller zemřel, tak mně bylo 8 let, což vypadalo jako další test, jestli o Millerovi něco vím. Když jsem pak zmínil, že jsem zrovna dělal rozhovor se Stevem Warinerem, ihned se zeptal, jestli mi Steve ukázal nějaké kouzlo. Zase jsem měl pocit, že zkouší, jak zareaguju a jestli jsem se na ten rozhovor dobře připravil a zjistil si i to, že Steve se zabývá kouzlením. I tady jsem byl naštěstí z obliga, takže to celkově dopadlo dobře a myslím, že jsem na Emeryho udělal dojem.

Když jsme se loučili, řekl, ať mu zavolám, až budu zase v Nashvillu, že mi domluví rozhovor s Tomem T. Hallem, se kterým jsou prý nejlepší kamarádi. To by bylo fajn, protože Tom T. Hall už je spoustu let v důchodu a na veřejnosti se vůbec neobjevuje. Celkově jsem byl nadšen, že jsem se s Emerym mohl setkat, udělat s ním rozhovor, na který se moc těším, až ho zpracuju a snad jsem obstál i v Emeryho testu.

Chet Atkins kdysi uděloval titul "c.g.p." (certified guitar player) kytaristům, které uznával (Steve Wariner je jedním z 5, kteří tento titul mají). Ralph Emery by klidně mohl udělovat titul "c.c.j." (certified country journalist). Alespoň jsem si připadal, jako bych u něho skládal zkoušky... :-)

<<< PŘEDCHOZÍ DEN______________________DALŠÍ DEN >>>