Do Erfurtu jsem přijel již odpoledne a pěšky jsem se vydal do Messehalle, která je na okraji města. Tam se právě dokončovaly poslední přípravy na večerní galavečer a na sále probíhaly zkoušky. V kanceláří GACMF jsem dostal od pořadatelů předem slíbenou propustku do zákulisí, takže jsem se mohl dostat na spoustu míst, kam běžný divák nemá přístup. Bylo velmi zajímavé pozorovat přípravy a zkoušky na akci, které jsou jinak známé pouze z televize. Přes management AGR Television Records jsem měl domluvené setkání s Michaelem Petersonem, se kterým jsem také natočil rozhovor.
Show odstartovala krátce po 20. hodině. Nejprve přišel moderátor Uwe Hübner a asi 15 minut rozehříval publikum, chodil po sále a dělal vtipy s diváky. Asi ve 20:15 začal slavnostní večer "na ostro" a začalo rovněž televizní natáčení. Uwe Hübner přišel znovu, přivítal diváky a ohlásil prvního účinkujícího. Němečtí zpěváci zpívali většinou německy, ale našly se i dobře znějící vyjímky. Diváci se výborně bavili, často rovněž zpívali a při vystoupení některých domácích oblíbenců vydrželi tleskat celou písničku. Vystoupení Michaela Petersona přišlo krátce po půl deváté. Brilatně zazpíval svoji píseň "No More Looking Over My Shoulder", kterou před pár lety nazpíval Travis Tritt na své stejnojmenné album. Zajímavý výstup měl šestnáctiletý Tommy Roberts Jr., který předvedl dobře provedenou kopii hitu Claye Walkera z roku 1999 - "Live, Laugh, Love". Netradičním bodem programu, který na takovýchto akcích není příliš běžný, ale přitom se na ně výborně hodí, byl Line Dance taneční skupiny na píseň Unbelievable, jednoho z nějvětších hitů skupiny Diamond Rio. Kostýmy byly pěkné, ale bohužel pokulhávala pohybová zdatnost některých tanečníků. Všechna pěvecká čísla byla ovšem výborná, skvěle byla přijata vystupení především Silverwood, Danni Leigh a potom domácích miláčků Lindy Feller a Toma Astora. V poslední fázi večera byla vzdána pocta Johnnymu Cashovi. Přední němečtí zpěváci zpívali Cashovy největší hity a mezi to byly pouštěny vid
eo pozdravy z USA, například od Portera Wagonera a Martyho Stuarta ("God bless Johnny and God bless Germany!"). Když přišel John Carter Cash, diváci povstali a dvě minuty ho vytleskávali. John řekl, že Německo bylo druhým domovem Johnnyho Cashe a rovněž zmínil zajímavost, že píseň "Folsom Prison Blues" byla ve skutečnosti napsána v Německu. Nakonec zazpíval píseň ze svého nového alba. Já osobně jsem ani nevěděl, že také zpívá, ale John Carter příjemně překvapil a byl to docela nářez. Posledním účinkujícím byla Wanda Jackson, která zazpívala píseň z nového alba poté byla slavnostně uvedena do německé Country Music Hall of Fame. Wanda potom jako bonus přidala svůj životní hit "Let's Have A Party" a rozloučila se slovy "I love Germany because Germany loves Wanda Jackson! Auf wiedersehen." To už se na podiu shromáždili všichni účinkující a zazpívali závěrečnou sborovou píseň. Uwe Hübner se potom za skandovaného potlesku rozloučil s diváky a oficiálně ukončil gala. Tato záverečná část rozloučení se ale z nějakých důvodů nelíbila režisérovi a musela být celkem šestkrát opakována. Potom se účinkující na podiu fotografovali a diváci se začali pomalu rozcházet.
Ve vestibulu hrála country kapela, probíhaly ukázky country tanců a prodávaly se suvenýry včetně CD a country oblečení. Rovněž probíhala autogramiáda většiny hvězd, včetně hostů z USA. John Carter Cash a Michael Peterson podepisovali především svá nová alba. Akce skončila krátce po půlnoci a když jsem odcházel, Michael Peterson mi ještě podal ruku se slovy "See you in Czechoslovakia!"
(Wanda Jackson & Petr Mečíř - Erfurt, Německo 21.2.2004)
(C) Petr Mečíř 2004. Všechna práva vyhrazena.