Koncert se konal v hale zábavního parku Liseberg a na Brada se přišlo podívat asi 4000 švédských kovbojů. Darius Rucker byl pohodový a kromě svých country hitů "Alright" a "Don't Think I Don't Think About It" zahrál i pár věcí ze své rockové éry v Hootie & the Blowfish ("Only Wanna Be With You" a "Let Her Cry"). V závěru svého hodinového setu Darius zahrál "Family Tradition" od Hanka Jr.
Bylo docela zajímavé vidět, že ačkoliv švédští diváci znají především moderní country a s Paisleym pak většinu písní zpívali sborem, klasiku příliš neznají. Darius byl evidentně ze Států zvyklý na odezvy z publika a kapela na obvyklých místech písně taky zastavila. Kdykoliv ale zakřičel "Why do you drink", publikum bylo naprosto zticha, žádné "to get drunk" se zpět neozvalo.
Po krátké přestávce se ozval typický zvuk Bradovy kytary, hala začala burácet a do toho se rozsvítila světla a Brad vběhl na scénu s úvodní peckou "American Saturday Night". Jako vždy běhal po celém podiu a rampě sem a tam a show si evidentně užíval.
Po skončení první písně
přivítal švédské publikum, přičemž si s ním trochu pohrál: "Je skvělé být zase v Anglii...", za čímž následovalo odmítavé "BOOOO!!!". Brad se proto opravil: "OK, v Irsku." - "BOOOO!!!" - "V Kanadě?" - "BOOOO!!!" - "Ve švédsku" - "YEEEEAAAAH!!!!!!"
Vzápětí přišla další vlněna nadšení, když se rozezněly úvodní tóny "Wrapped Around". Z této písně Brad téměř plynule přešel do "Ticks", kde po instrumenálním úvodu celá hala začala řvát úvodní slova: "Everytime you take a sip..."
Většina lidí skutečně znala jeho texty a zpívala sborem spolu s Bradem.
Jak je známo, Brad se nejlépe cítí v těsné blízkosti fanoušků a zatímco Darius Rucker se držel spíše zpátky na hlavním podiu, Brad trávil většinu času "v kotli", na konci dlouhé rampy vedoucí do středu sálu. Odehrál tam taky prodlouženou verzi "She's Everything", jejíž součástí bylo více než dvouminutové procítěné sólo na elektrickou kytaru, při kterém publikum ani nedutalo. Brad pak napětí vtipně pročísl, když znenadání pozdvihl hlavu a zeptal se: "Are you OK?."
Překvapilo mě, že Paisley obměnil všechny video animace, které na jeho koncertech doprovází každou píseň na obří obrazovce v pozadí. Do hitovky "Celebrity" bylo tentokrát promítání video, jak člověk s gumovou hlavou Paisleyho vtipně provádí všelijaké typické nepřístojnosti a manýry, které se připisují celebritám.
Jako na většině country koncertech byly i na Paisleym mezi diváky zastoupeny všechny věkové kategorie. Velkou část publika tvořily dívky ve věku 20-30 let, ale byly tam rovněž děti a hned vedle mě třeba trsal asi 65-letý pán. Sám Brad se ke složení publika vyjádřil originální způsobem, když řekl: "Na tomto koncertě jsou dva druhy lidí. Prvními jsou obrovští zapálení country fanoušci a dalšími jsou osoby, které přišly jako doprovod a obrovsky zapálenými country fanoušky a které se ptají 'kdo to vůbec je a proč musíme jít na jeho koncert?'" Brad pak následující píseň věnoval té druhé skupině a zahrál, jak sám poznamenal, "píseň č.1 z alba č.1", z doby, kdy ho nikdo neznal. Tím byl samozejmě Bradův první singl "Long Sermon".
Poté Brad zmín
il své nové album, které vyšlo před dvěma měsíci a dodal, že by se ve Švédsku měli lidé víc opálit, protože jsou příliš bledí a každý již tušil, že se chystá nová skladba "Working On A Tan", po které se ozvaly úvodní tóny klasické instrumentálky "Buckaroo", které uvedly další novinku, hymnu "This Is Country Music".
Brad se pak opět přemístil na konec rampy a smrtelně vážně oznámil, že zahraje nejsmutnější a nejpravdivěší píseň, co kdy natočil a za všeobecného nadšení pak zahrál svoji srandičku "I'm Still A Guy", opět v prodloužené verzi.
Brad opravdu nikam nepospíchal a především kvůli prodlouženým verzím a instrumentálním sólům se stalo, že uběhla hodina koncertu a Brad měl odehráno teprve 9 písní.
Následovala romantická "Waiting On A Woman", kterou opět dav zpíval sborem a v pozadí byl promítán klip s legendárním Andym Griffithem.
Další skladbu "The World" věnoval švédskému publiku, které se zdálo být ším dál nadšenější a k dokonalosti chyběly už jen typické obří nafukovací balony v hledišti z původního klipu nebo jeho vystoupení na CMA Awards.
Následovala další novinka "Camouflage", do které diváci křičeli ozvěnu a Brad si je pak žertem dobíral kvůli jejich údajně roztomilému švédskému přízvuku.
Brad toho moc neví o Čechách. Když jsem se s ním před pár lety setkal, ptal se mě jaké je naše hlavní město a jak jsme daleko od Gruzie, kde v té době zuřil válečný konflikt o Jižní Osetii. Další perlu vypustil na koncertě v Goteborgu. Když uváděl akustickou část své show, při které se doprovázel sám na kytaru, prohlásil: "kapela ted odešla do šatny, kde si dá nějaký švédský likér, Pilsner nebo jak tomu říkáte a až se vrátí, bude to úplně jiná kapela."
Brad pak chvíli hovořil k publiku a vyprávěl, jak nerozumněl tomu, proč je střední škola považována za nejlepší léta života, když přitom on na ní velmi trpěl a přítomným středoškolákům pak vzkázal, že to nejlepší je teprve čeká. Poté akusticky zahrál "A Letter To Me", ze které plynule přešel do "Like Me". Na začátku druhé písně trochu popletl text, což pohotově okomentoval: "Omlouvám se, zrovna jsem myslel na špinavé prádlo, co musím dát vyprat."
Celá 
hala pak začala šílet, když se ozvaly první tóny "Whiskey Lullaby". Diváci opět zpívali s Bradem a velmi magický okamžik nastal, když je poslední refrén nechal zazpíval samotné. Tentokrát zazpíval celou píseň sám a již se nejednalo o video duet s Alison Krauss z video záznamu, který hrával dřív a musím uznat, že celkový dojem ze sólového provedení byl snad ještě větši.
Pak začal akusticky hrát "Mud On The Tires", přičemž se k němu po první sloce opět přidala celá kapela.
Po rybářské hymně "I'm Gonna Miss Her" Brad oznámil, že chce vyzkoušet jak rychle jeho kapela umí hrát a zahrál svou multižánrovou instrumentální vypalovačku "Time Warp", za kterou také dostal Grammy.
Scéna v pozadí se pak proměnla ve slavný matrixový spořič, protože přišel čas na další velehit "Online".
Pomalu se blížil konec koncertu a po "Welcome To The Future" a mimořádně nadšeně přijatou baladu "Then" a na řadu přišla závěrečná skladba "Water". Brad před přídavky publikum příliš nenapínal a brzy se vrátil zpět a zahrál další novinku "Old Alabama", přičemž na pozadí byl promítán celý videoklip včetně závěru s legendární Alabamou.
Poslední tečkou nemohlo být nic jiného než "Alcohol", při které přišel na podium Darius Rucker s celou svojí kapelou, z nichž v ruce třímal lahváč a posadil se na podium. Darius zpíval spolu s Bradem, který pak zběsilým sólem, při kterém hrál i pomocí mikrofonu, celý koncert zakončil.
Brad ze sebe opět vydal maximum, opět předčil všechna očekávání a navíc bylo velmi potěšující, že oproti svým běžným koncertům v USA odehrál pro evropské fanoušky značně prodloužený set.
SET LIST:
01 American Saturday Night
02 Wrapped Around
03 Ticks
04 She's Everything
05 Celebrity
06 Long Sermon
07 Working On A Tan
08 This Is Country Music
09 I'm Still A Guy
10 Waiting On A Woman
11 The World
12 Camouflage
13 A Letter To Me/Like Me
14 Whiskey Lullaby
15 Mud On The Tires
16 I'm Gonna Miss Her
17 Time Warp
18 Online
19 Welcome To The Future
20 Then
21 Water
ENCORE:
22 Old Alabama
23 Alcohol
(C) Petr Mečíř 2011. Všechna práva vyhrazena.
