Dle očekávání se během prvních třech dní vyprodalo 20 tisíc vstupenek do Norska, ale o lístky o nejlukrativnější koncert v Dánsku se zcela nepochopitelně žádný poprask nekonal. Během několika měsíců se na dánskou show prodalo jen pár set vstupenek, a proto se promotér 10 dní před koncertem rozhodl akci zrušit a přidat místo toho druhý koncert v Norsku. Lístky do Dánska tak bylo možné buď vrátit nebo využít na nějaký z koncertů ve Skandinávii.
Jelikož vystoupení Alana Jacksona v Evropě bylo naprosto jedinečnou příležitostí, nedalo se na vracení vstupenek ani pomyslet a po posouzení všech možností jsem se rozhodl vydat do Švédska.
Koncert se konal v přírodním amfiteátru 9 km za městečkem Eskilstuna, které se nachází 150 km západně od Stockholmu. Zařizování cesty na poslední chvíli přineslo řadu komplikací. Především už nebyly dostupné letenky a já se tak musel vypravit autobusem, a dalším problémem bylo, že v místě konání koncertu bylo v okruhu 30 km beznadějně vyprodané ubytování. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si sbalil spacák a karimatku a v noci před odjezdem na internetu studoval švédské zákony o kempování na divoko.
Přálo mi ale štěstí a po 35 hodinách cestování jsem dorazil na místo, kde jsem objevil kemp. Tam již tábořili Alanovi fanoušci z celého Švédska, na každém kroku se grilovalo, z každého druhého auta zněla Alanova hudba a všude panovala úžasná atmosféra.
Na koncert dorazilo přes 6000 diváků a vzhledem k tomu, že pro držitele vstupenek z Dánska byl vyhrazen zvláštní vchod, bylo vidět, že možnosti využít koncert ve Švédsku využilo jen asi 20 nadšenců.
Po vystoupení několika místních kapel se představila oficiální předskokanka, skandinávská hvězda Jil Johnson. Nebyla špatná, ale každý pochopitelně čekal na hlavní show.
Po technické přestávce se na podiu začaly konečně objevovat známé tváře - členové Alanovy doprovodné kapely The Strayhorns - bubeník Bruce Rutherford, kytarista Danny Groah, basák Roger Wills, steelkytarista Robbie Flint, houslista Mark McClurg a další.
Snažil jsem se dostat co nejblíže k podiu a doufal, že se aspoň na dálku pozdravím se svým kamarádem Montym Lane Allenem, který Alana dop
rovází na akustickou kytaru a kterého jsem rok předtím navštívil doma v Nashvillu. Když mě Monty skutečně spatřil, rozběhl se k okraji podia a chtěl skočit, pak se zarazil, protože to byly asi 3 metry, otočil se a zmizel v zákulisí. Za několik okamžiků byl u mě a úplně na mě skočil, bylo to vážně šťastné shledání. Poprosil jsem ho, zda by mě po koncertě mohl seznámit s kapelou. Monty odpověděl, že to bohužel nepůjde, protože po skončení musí rychle odjíždět, ale že mě s nimi seznámí hned.
Pár okamžiků před začátkem koncertu jsem se tak s očima navrch hlavy ocitl na podiu a před zraky 6000 diváků mě Monty postupně seznámil a vyfotil s každým hudebníkem. Když jsme přistoupili k basákovi Rogerovi a ten mě oslovil jménem, tak už jsem vážně málem omdlel. Před lety jsem s ním totiž komunikoval přes Myspace a on mě poznal podle tváře. Roger mi věnoval několik trsátek, které Alan během koncertu hází do publika a Monty mě potom odvedl do hlediště s tím, ať po koncertě přijdu pod podium, že mi dá Alanův setlist.
Seděl jsem opět mezi diváky, cítil se jak v sedmém nebi a to stále ještě nebyl na scéně Alan Pak již začalo monstrózní odpočítávání a za ohromného burácení fanoušků nastoupil Alan, pozdravil obecenstvo a začal hrát "Gone Country".
Zatímco Alan a The Strayhorns hráli, za nimi se na obří obrazovce promítaly klipy a doprovodná videa. Alan se chtěl švédským fanouškům evidentně zavděčit a často jejich zemi cpal do textů, viz například small town Swedish man ("Small Town Southern Man"), Swedish roads ("Good Time") nebo sweet Swedish woman ("C
ountry Boy").
Stejně tak si dal práci s přípravou videoprojekce a při písni "Small Town Southern Man" se na velké obrazovce pouštěly záběry ze švédského venkova, které byly zakončeny přímo v městečku Eskilstuna, poblíž kterého se koncert konal.
Celá show byla naprosto skvěle ozvučena a Alan opravdu zněl jako z CD. Co však na CD slyšet být nemůže, jsou koncertní úpravy některých písní, například divoký rockový úvod Robbieho Flinta k "Don't Rock The Jukebox" nebo prodloužená verze "Mercury Blues" s nevšedními instrumentálkami na bicí a basu.
Na svém evropském turné Alan vsadil na staré svižnější hity jako "Tall Tall Trees", "Little Bitty", "She's Got The Rhythm (And I Got The Blues)" nebo "I Don't Even Know Your Name".
Oproti svým americkým koncertům vyřadil některé songy, které se Evropanů přímo nedotýkají, např. "Where Were You (When The World Stopped Turning)" a "To Do What I Do".
Hodina a půl uběhla neuvěřitelně rychle a už přišel velký závěr s peckami "Chattahoochee" a "Where I Come", při kterých Alan vyházel do fanouškům publika desítky trsátek.
Jako přídavek Alan zahrál již zmiňovanou divokou verzi "Mercury Blues".
Po skončení koncertu jsem se pod podiem rozloučil s Monty Lane Allenem, který mi dal slíbený Alanův setlist. Nejen, že jsem získal naprosto unikátní suvenýr, ale také jsem mohl vidět zkratky, jakými Alan a the Strayhorns značí svoje jednotlivé skladby. Nejvíc mě pobavilo označení písně "toothless", které se pochopitelně vztahuje k "I Don't Even Know Your Name" a připomíná bezzubou servírku z videoklipu.
Vidět Alana naživo bylo zkrátka fantastickým zážitkem a komplikovaná cesta z Liberce na švédský venkov za to jistě stála. Bylo jasně vidět, že Američané berou skandinávské fanoušky vážně, o čemž svědčí i fakt, že nashvillská Arista vydala pro toto turné zvláštní kompilaci "Norwegian Favorites" s 18 hity od "Don't Rock The Jukebox" až po "Good Time".
Vzhledem k tomu, že ostatní country hvězdy podobná turné do Evropy nebo Austrálie bedlivě sledují, jistě si z vyprodaných megakoncertů v Norsku a Švédsku vezmou příklad a rovněž začnou plánovat svá zámořská turné. Bohužel si však vezmou příklad i ze zrušeného koncertu v Dánsku, který jim vyslal signál, že na starém kontinentu se mají zaměřit pouze na severské země. Je to škoda, za dobrými koncerty tak budeme muset cestovat dál.
SETLIST:
01 Gone Country
02 I Don't Know Even Know Your Name
03 Summertime Blues
04 Pop A Top
05 Like Red On A Rose
06 Tall Tall Trees
07 Small Town Southern Man
08 She's Got The Rhythm And I Got The Blues
09 Little Bitty
10 A Woman's Love
11 The Blues Man
12 Don't Rock The Jukebox
13 Remember When
14 Drive (For Daddy Gene)
15 Country Boy
16 Good Time
17 It's Five O'clock Somewhere
18 Chattahoochee
19 Where I Come From
ENCORE:
20 Mercury Blues
(C) Petr Mečíř 2010. Všechna práva vyhrazena.
