Můj kamarád Monty Lane Allen, který Alana doprovází na akustickou kytaru a mandolínu, mi průběžně posílal zprávy o tom, kde se jejich výprava právě nachází. Když jsem dorazil na místo koncertu, poslal jsem Montymu textovou zprávu, abychom se našli. Rád jsem ho zase viděl, protože
při mé poslední návštěvě Nashvillu byl několik týdnů v Jižní Karolíně kvůli nemocné matce a minuli jsme se. Zkusil jsem se Montyho zeptat, zda by bylo možné pozdravit se s Alanem a on řekl, že nejspíš ne, a že často ani on sám se s Alanem nepozdraví, protože jak mi pak vysvětlil, kapela Alana často nevidí dřív, než vejde na jeviště a hned po koncertě zase mizí. Monty také říkal, že na zvukových zkouškách už několik let zpívá on a Alan se objeví až na poslední chvíli před show.
Je fakt, že v nedávném rozhovoru Alan uvedl, že se ho někdo ptal, jestli plánuje odejít do důchodu a on odpověděl, že nemá z čeho do důchodu odcházet. Muzice totiž věnuje jen minimum času, ročně hraje asi 50 koncertů a jednou za dva roky stráví 14 dní ve studiu natáčením desky. Naprostou většinu času tráví s rodinou, na rybách nebo se hrabe v motorech starých aut. Stejně jako George Strait, i Alan dozrál do statutu hudební legendy, která se nemusí za ničím honit a dělá jen to, co ho baví.
Na koncert do Eskilstuny se sjelo na 6000 fandů z celého Švédska i okolních zemí a jen málokdo neměl kovbojské boty, klobouk nebo tričko s Jacksonovým portrétem. Jako předskokanka vystoupila místní bývalá hvězda Annika Ljungberg, první zpěvačka kapely Rednex, kterou jsem i s její Cotton Eyed Joe Show milerád vynechal.
Oficiálními předskokany bylo výborné manželské duo Joey & Roy. Nevěděl jsem, že Roy je rovněž autorem úspěšných hitů "Chain of Love" (Clay Walker) a "A Little More Country Than That" (Easton Corbin), které oba zahrál ve svém podání. Po skončení jejich show už zbývalo jen pár c
hvil do začátku hlavního koncertu a já stál díky svému photo passu připravený hned pod podiem. Monty Lane Allen na mou přítomnost upozornil basáka Rogera, který mi podal z podia ruku a dal mi jedno z Alanových trsátek.
Show začala odpočítáváním všech 35 Alanových #1 hitů, po kterých Alan tradičně nastoupil s velehitem "Gone Country". Show měla naprosto výborný zvuk, atmosféra byla skvělá a dokonce po dobu koncertu i ustal vytrvalý déšť. Alan možná už dnes nehraje mnoho koncertů, ale o to více si je užívá. Byl naprosto skvělý a neustále házel do obecenstva svoje trsátka.
Setlist víceméně kopíroval koncert před dvěma lety, tak zde nebudu znova vypisovat všechny písně. Velmi mě však potěšila Alanova bluerassová verze "Seven Bridges Road", kterou jsem od něho slyšel naživo poprvé. Chybět nemohla ani nejnovější hitovka "Long Way To Go", jejíž text byl ke chladnému děštivému počasí více než aktuální.
Švédské publikum se skvěle bavilo a poměrně velká část diváků zpívala spolu s Alanem každé slovo.
Velmi působivý moment byl, když Alan usedl na židli, vyprávěl o nejistém začátku své kariéry a ve zkrácených verzích zahrál rané hity "Here In The Real World", "Wanted" a "Chasin' That Neon Rainbow". Poté vyprávěl o spolupráci se Zacem Brownem a jejich duetu "As She's Walking Away", za který letos dostali Grammy. Tuto sklad
bu následně zahrál, přičemž Brownovu část, tzn. více než polovinu songu, odzpíval Monty Lane Allen, který si ještě nasadil kulicha, aby se Zacovi Brownovi více podobal. Monty je výborný zpěvák, vydal i sólovou desku a potěšilo mě, že mu Alan při koncertech konečně dává nějaký prostor.
Závěr koncertu patřil tradičně "Chattahoochee" a "Where I Come From", přičemž se na velkých obrazovkách promítaly záběry ze Švédska i přímo z Eskilstuny, zakončené švédskou vlajkou přes celou plochu obrazovky. I přídavek byl tradiční v podobě "Mercury Blues" včetně legendárních zběsilých sól na bicí Bruce Rutherforda a basu Rogera Willse, během které Alan rozházel do publika posledních pár desítek trsátek.
Po skončení koncertu Monty posbíral trsátka, která byla napadaná na podiu a rozdal je dychtivým divákům a mně opět věnoval Alanův setlist.
Alan Jackson opět evropským fanouškům daroval skvělou show a lze doufat, že se z toho stane tradice a za pár let do některé (nejen) severské země opět zavítá.
SETLIST:
01 Gone Country
02 I Don't Even Know Your Name
03 Livin' On Love
04 Summertime Blues
05 Woman's Love
06 Tall, Tall Trees
07 Small Town Southern Man
08 The Blues Man
09 Who's Cheatin' Who
10 Long Way To Go
11 Little Bitty
12 Country Boy
13 Drive
14 Seven Bridges Road
15 Don't Rock The Jukebox
16 Medley: Here In The Real World/Wanted/Chasin' That Neon Rainbow
17 As She's Walking Away (with Monty Lane Allen)
18 Remember When
19 Good Time
20 It's Five O'Clock Somewhere
21 Chattahoochee
22 Where I Come From
ENCORE:
23 Mercury Blues
Alan Jackson & Monty Lane Allen - "As She's Walking Away"
(C) Petr Mečíř 2011. Všechna práva vyhrazena.
